S Bèrangére Andreo o Petru Panovi

19. 1. 2013 rozhovory

Autor Lucie Kocourková

Jen několik dnů nás dělí od premiéry nové taneční inscenace Bohemia Baletu, Petra Pana (22. ledna ve Stavovském divadle). Baletní pohádka na hudbu Jamese Newtona Howarda vznikla v choreografii francouzské tanečnice a choreografky Bèrangére Andreo, která se souborem, který zaštiťuje pražská taneční konzervatoř, spolupracovala v minulých letech už několikrát. Abychom divákům inscenaci trochu přiblížili už před premiérou, připravili jsme si pro autorku několik otázek. Kdo vybíral nový titul, který se vlastně stává nejdůležitější premiérou Bohemia Baletu v této sezóně?
Minulý rok, když jsem získala cenu za choreografii Lunedda (1.cenu na Soutěžní přehlídce současné taneční tvorby ČR v roce 2012, pozn. red.), mluvili jsme s panem Slavickým o naší budoucí spolupráci… Ale jaké bude téma? Bylo jasné, že nový balet bude pro děti a s dětmi. Bylo skvělé mít příležitost pracovat ještě jednou s mladými tanečníky a s pražskou konzervatoří. Pro Petra Pana jsem se rozhodla velmi rychle, byla to pro mě ta nejlepší chvíle, jak přetvořit svou nejoblíbenější pohádku z dětství do pohybu. Mám moc ráda tenhle příběh, kde je spousta kluků a spousta různých lidí a stvoření, Indiáni, sirény, piráti, krokodýl, víla Zvonilka… je to skutečně fantastický svět!

Petr Pan je příběh, který zpravidla považujeme za pohádku. Jde i premiéra tímto směrem, bude to představení pro děti?
Moje verze Petra Pana je z choreografického hlediska plná Poezie, Fantazie a Humoru, které každému z nás nabízejí malý únik z našeho každodenního života do snění. Pojďme společně do jiného světa! Podle mého je Petr Pan pro všechny diváky: pro děti, protože ty, když si hrají, vidí stejné lidi jako ve skutečnosti, ale v jakési „umělecké realitě". A pro dospělé také, protože myslím, že my všichni jsme až do konce věčnými „dětmi“ nebo alespoň toužíme po tom vrátit se do dětství a uchovat si nevinnost v přijímání života jako daru.

Je zasazen do světa doby svého vzniku nebo do současnosti?
Je velmi důležité respektovat původní text, ale je jasné, že musím otevírat dveře do jiného světa, dát vám, divákům nový obraz, nový pohled na ten příběh novýma očima.
Musíte se přijít podívat… nechte se překvapit.

Má příběh Petra Pana nějaké zvláštní poselství pro současného diváka?
Nezapomínejte a nebojte se unikat sami sobě, jen si dovolte ještě jednou se zasnít a cítit, že můžete dělat cokoli chcete, kdykoli chcete, kdekoli chcete, protože nejste sami a tenhle život je dar pro vás!
Snažíte se o leccos… čas plyne, ale všechny cesty a příběhy jsou stejné a vracejí se velmi, velmi dlouho!

Jak byste charakterizovala choreografický jazyk vaší premiéry, je více klasický nebo současný?
Pro mé choreografie je zásadní vztah hudba – tanec. Musí být perfektní splynutí mezi tím, co slyšíme a vidíme! Cíl je najít nejpoctivější druh provázanosti mezi onou choreografickou částí a hudbou!
Při tvorbě využívám klasickou techniku (která je pro mě nejlepší základ), abych ji měnila ve více současný styl.
Je velká zábava i dobrodružství vytvářet kus na základě takového příběhu, jako je Petr Pan: pomocí pohybů, póz a dalšího musí být rozpoznatelné jednotlivé charaktery. Hudba, pohyby, kostýmy, situace… všechno se musí doplňovat!

A co hudba? Jde o slavnou filmovou kompozici, nebylo těžké získat práva na její využití?
Ta hudba je tak naprosto dokonale skvělá, že pro mě bylo prostě nemožné tvořit tuhle choreografii na jinou, máme velké štěstí, že ji můžeme použít!

Tahle pohádka je možná o fantazii a schopnosti cítit a hrát si jako dítě. Myslíte si, že to je něco, co z našich životů mizí? A kde je tu role umění?
Vím, že život nikoho z nás není jednoduchý, ale kde je ten sen, který máme každý v sobě? To je tak důležité: nezapomínat si hrát, dávat a dělit se jako děti! Cítit své emoce s upřímností a bez kontroly. Můžete si hrát, zpívat, tančit… Žít! Život je tak krátký a čas běží tak rychle. Proto potřebujeme najít si čas, abychom si mohli užít ten dar, kterým život je. Umění je velmi důležité, protože to je právě to, co nám o tom předává zprávu!.
Tanečník má v baletu štěstí, že představuje různé postavy a tím se může vyjadřovat a být volný. Je to úžasný způsob vyjadřování sebe sama! Jeden den jste pirát, druhý den krokodýl. Spousta možností, jak umožnit dětem bavit se a zažívat odlišné pocity a současně objevovat nový způsob vnímání s ještě větší svobodou!

S Taneční konzervatoří hl. m. Prahy jste spolupracovala už několikrát, jak tato spolupráce vznikla a proč se vracíte tak často?
To je pravda, poprvé jsem tu byla v roce 2005 (po seznámení s panem Slavickým na jedné francouzské soutěži), pak v roce 2007, 2012 a teď s Petrem Panem. Moc ráda tady pracuji a dělám choreografie pro konzervatoř… je to čiré štěstí!
Je tady výborná spolupráce mezi vedením, učiteli, asistenty, studenty, divadlem… Každý rozumí tomu, v co doufám a kam se chci v průběhu tvorby dostat.
Je to vždycky o něco lepší, vztahy se prohlubují a já můžu tvořit rychleji! Nepracuji sama, myslím, že jsme skutečný tým a že společně sledujeme stejnou cestu ke stejnému cíli: abychom předvedli kvalitní balet, ze kterého se budou těšit stejně tak tanečníci jako publikum!
Chtěla bych tu říct velký dík tanečníkům: Dáváte svými těly život mým představám… A také asistenti, divadelní technici, kostyméři a další, díky za zaujetí, úsměv a energii, kterou každý den dáváte!