S Janou Ryšlavou o Move Festu: „Jsem přesvědčená, že všechny věci z programu dopadnou na to správné místo.“

Jana Ryšlavá. Foto: archiv J.R.

Jana Ryšlavá. Foto: archiv J.R.

Koncem května se v Ostravě koná již šestý ročník festivalu tance, fyzického divadla a nového cirkusu Move Fest. Doposud byl každý ročník zastřešen nějakým tématem, které spojovalo uváděné inscenace. Tím letošním jsou „Super Powers“ neboli nějaké supersíly. Ředitelka Move Festu Jana Ryšlavá je mimo jiné vnímá jako reakci na přehlcení informacemi.

Můžeš nám vysvětlit, co je supersílami myšleno?
Chtěli jsme poukázat na to, že jsme v dnešní době přehlceni vším možným, například videi na Instagramu. Je to jakési vnější krmení, které generuje určitou falešnou a zkreslenou představu dokonalosti, kdo jak má vypadat. Neuvědomujeme si, že v našem okolí žije mnoho lidí, kteří dělají neuvěřitelné věci, mají nějakou vnitřní supersílu, kterou přes svá přemrštěná očekávání nevidíme. Je to až taková beznaděj.

Kdo je tedy onen supersilný člověk, hrdina?
Mé představě supersíly odpovídá výběr představení, která budou na festivalu k vidění. Ať už to jsou Amazonky Lenky Vagnerové nebo Markéta Stránská se svým sólem Leť. Dokážu si představit, kolik lidí jí říkalo, že nemůže tančit, ale dokázala to i se svým hendikepem. Jde v podstatě o překonání vlastní hlavy. Radim Vizváry zase v díle VIP pracuje s rozporem mezi vnitřní představou o sobě samém a realitou, která je úplně jiná, dokáže se zvednout ze dna. Proto supersíly, a ne hrdinové. Chtěli jsme se vyhnout pojmenovávání a ukazování na nějaké komiksové postavičky apod.

Jak vlastně probíhá výběr tématu festivalu? Máš vizi tématu, které ze situace ve společnosti vyvstává, nebo hledáš mezi jednotlivými díly to, co je spojuje?
Většinou se snažím najít přesah a téma, které v daném roce v umělecké tvorbě rezonuje. Ačkoli jeden z ročníků vznikl tak, že jsem viděla skvělá představení, která jsem chtěla dostat do Ostravy. Pak jsem mezi nimi hledala společnou linku.

Naahkanaama (Jouni Ruuth). Foto: Move Fest.

Move Fest je poměrně žánrově rozkročený, nabízí tanec, pohybová i novocirkusová představení, to nebývá příliš obvyklé. Byl to záměr, jak snáze a šířeji oslovit ostravské publikum, které doposud nemělo tolik možností seznámit se s těmito druhy umění?
Nad jinou možností jsem nepřemýšlela. Festival byl od začátku plánován jako multižánrový, chtěli jsme nabídnout ostravským divákům celé zastoupení pohybových inscenací. Zároveň vidím, že každý žánr má jiné publikum. Zdá se, že je jednodušší nalákat diváky na cirkusové inscenace. Když k nám přijdou, dostávají další informace, vstřebávají více vjemů, třeba budou mít chuť okusit i něco jiného. Je pak jednodušší je pozvat na další představení z jiného soudku. Rádi bychom, aby se publikum jednotlivých žánrů prolínalo.

Ovlivňuje skutečnost, že stále ještě budujete své publikum, i výběr inscenací, jež uvádíte? Třeba z hlediska srozumitelnosti, přístupnosti?
Rozhodně se snažíme publikum nepodceňovat a určitě nechceme vybírat podbízivé věci. Často se však stane, že vidíme inscenace, které jsou skvěle vystavěné, ale myslíme si, že ostravské publikum na ně ještě není připravené. Raději si necháme třeba rok odstup, mnohdy se i inscenace více vyhraje. Navíc mám zkušenost, že v Ostravě pomůže, pokud dílo získá nějaké ocenění, na to lidé slyší…

Pokud se podívám do dramaturgie festivalu v uplynulých letech, některá jména a company se opakují, například Lenka Vagnerová & Company, Radim Vizváry, v minulosti třeba Losers…
Ostravské publikum rádo chodí na svoje herce a soubory. Jsem ráda, že se nám tuto vazbu podařilo vytvořit i v pohybovém, tanečním světě. Pokud se inscenace osvědčí, ostravští diváci jsou věrní a vrací se. Navíc jim tím umožňujeme sledovat, kam se tvorba jednotlivých souborů ubírá. Ale zároveň je třeba dodat, že bych na festival nepřivezla představení jenom kvůli jménu souboru, pokud by nebylo v souladu s tématem.

Festival Move Fest expandoval do dalších měst. V loňském roce do Košic a letos do Valašského Meziříčí. Jak se to stalo?
V obou případech jsme byli ke spolupráci osloveni a idea spolupráce se nám zalíbila. V Košicích festival zastřešuje tým Priestoru v čele s Katarínou Rampáčkovou. Aktivně se podílí na dramaturgii a mají i svoje návrhy do programu. Ve Valmezu zajišťujeme v podstatě festival na klíč, ale vzájemně si tu i obohatíme program, neboť se tam koná také festival Světlo Valmez.

Znamená to, že by se tento koncept mohl osvědčit a festival expandovat do dalších měst?
Líbí se mi rostoucí zájem o pohybové inscenace mimo Prahu, ale určitě nechci sama aktivně něco nabízet a tlačit. Baví mě hledat, co kde bude fungovat, snažit se projít každé místo a vybírat inscenace tak, aby rezonovaly s tamním publikem. Nicméně to není možné bez spolupráce s místním člověkem, který zná kontext. Například Košice a Ostrava mají podobnou historii, jsou to obě industriální města, v tomto případě se dá představení poměrně snadno sdílet. Valmez je na tom historicky i skladbou diváků jinak. Není tam žádné vyloženě taneční divadlo, výběr inscenací je třeba tvořit jinak. Festival nejde automaticky překlápět samovolně do dalších měst, jet jednoduše přes kopírák, program musí vždy vzniknout z dialogu.

Kromě českých souborů se na programu festivalu pravidelně objevují i zahraniční hosté. Mě osobně zaujal Fin Jouni Ruuth, jehož představení popisuješ jako lehce šílenou novocirkusovou one man show. Čím je šílená? Na co se mají diváci připravit a těšit?
Myslím si, že každý Fin je uvnitř lehce šílený (smích). Jouni pracuje s koženou maskou a asociacemi, které tento vizuální vjem divákovi evokuje, každému mohou naskočit úplně jiné myšlenky. To, co se při představení odehrává, je něco naprosto jiného, než člověk u novocirkusových věcí předpokládá a zná. Je úžasné, že celé představení utáhne jako sólo. Je žonglérem i bubeníkem, líbí se mi jeho práce s publikem a light designem. Nechci více prozrazovat, ať se diváci nechají překvapit.

Dalším zahraničním hostem je francouzské duo Cie Circoncentrique. Jak jsi na ně přišla?
Na doporučení Šárky Maršíkové z Cirqueonu. Inscenaci Respire hrají již od roku 2011, jsou ale stále vytížení. Jsem ráda, že se mi je povedlo dostat do Ostravy. Jsem stoprocentně přesvědčená, že ostravské publikum toto dílo potřebuje vidět. Pro mě jako tanečnici je neuvěřitelně fascinující, jak se organicky a tanečně hýbou, výborně hrají a k tomu perfektně ovládají svou novocirkusovou disciplínu. Dochází ke geniálnímu propojení a vypointování všech prostředků. Prostě Respire neboli Dýchej. Inscenace dýchá a všechno v ní souzní úplně přirozeně.

Respire (Cie Circoncentrique). Foto: Move Fest.

Součástí festivalu je i doprovodný program. Ve spolupráci s naším portálem budou po některých představeních následovat diskuse s diváky. Co dalšího chystáte?
Kromě debat po představení chystáme ve spolupráci s minikinem promítání tanečních filmů. Další doprovodný program je zaměřen tanečníky, kteří budou moci absolvovat workshop s Radimem Vizvárym a Markétou Jandovou. Jako pedagožka na konzervatoři vnímám, že studenti tance si často neví rady, jak pracovat se zadáním choreografů. Jedna část workshopu Markéty Jandové tedy bude zaměřená na práci s choreografickými požadavky, druhá část na vytváření zadání z pohledu choreografa.

Na co se ty osobně nejvíc těšíš?
Na diváky. Vím, že si málokdo dnes najde čas být pět večerů po sobě na jednom místě. Diváci se tedy proměňují, ale máme i skalní fanoušky. Těším se na jejich reakce, protože jsem přesvědčená, že všechny věci z programu dopadnou na to správné místo.

             
Jana Ryšlavá (1983)

Vystudovala pedagogiku tance na HAMU a SEAD (Salzburg Experimental Academy of Dance), kde studovala pod vedením pedagogů jako Matej Kejžar (SLO), Libby Farr (USA/GER), Milan Kozánek nebo Jozef Fruček. V poslední době se intenzivně věnuje pohybu v anatomických souvislostech, improvizaci a prvkům upside-down v hodinách současného tance i v tanci s partnerem. Působila v Bodhi Project (AT), kde tančila v projektech Vanessy Justice (USA) My copy world a Diega Gilla (NL) How music sounds. Zúčastnila se také unikátního projektu Hofburg bewegt pořádaného rakouskou prezidentskou kanceláří a Tanzquartier ve Vídni. V současné době vyučuje na Janáčkově konzervatoři a gymnáziu v Ostravě a působí v Divadle Unlimited.

Témata článku

AmazonkyCie CirconcentriqueJana RyšlaváJouni RuuthLenka VagnerováLeTMarkéta StránskáRadim VizvárySuper PowersVIP

MultižánrovéNonverbální divadloNový cirkusTanec

MOVE fest

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

srpen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
30
31
1 2 3 4
5 6 7 8
9
10 11
12 13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: