S Johanem Kobborgem nejen o jeho osudovém baletu La Sylphide: „Madge bych tančil klidně každý den“

Johan Kobborg, dlouholetý první sólista Královského baletu v Dánsku, a především v Londýně, tráví poslední týdny v Praze, kde s Baletem Národního divadla připravuje svou inscenaci La Sylphide dle romantického odkazu Augusta Bournonvilla. Titulu, který ho provázel prakticky celou taneční kariéru a jenž ho nepouští ani nyní coby choreografa na volné noze. Po čtrnáct let byl jednou z hlavních hvězd The Royal Ballet, kde vytvořil jevištní i životní pár s Alinou Cojocaru, jenž kritici rádi stavěli na roveň legendárních Margot Fonteyn a Rudolfa Nurejeva. Kobborgovo charisma bylo na jevišti neoddiskutovatelné a nezaměnitelné, jeho herectví a ponor do postav od Alberta a Jamese přes Romea či rytíře des Grieux až po Rudolfa Habsburského a Oněgina patří k těm vůbec nejkomplexnějším. Ostatně jedna z reflexí jeho interpretačního mistrovství kdysi na sociálních sítích zněla: „Jestliže mi někdy někdo dá v jakékoli umělecké formě Oněgina dokonalejšího než Johan Kobborg v posledním pas de deux, sním svého psa.“