Registrace

S kreativním tancem by se na základní škole měly brzy setkávat všechny děti, říká Pucová, garantka Taneční a pohybové výchovy

Předposlední den roku 2024 schválilo Ministerstvo školství revidovaný Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Poprvé v historii českého školství se tanec dostává do povinného základu výuky na základních školách. Co tomu předcházelo a co se od této novinky očekává, vysvětluje v rozsáhlém rozhovoru Markéta Pucová, garantka tvůrčí skupiny pro vzdělávací obor Taneční a pohybová výchova v revizích Rámcového vzdělávacího programu.

Markéta Pucová.
Markéta Pucová.

Jak dlouho se provozuje tanec v rámci výuky na českých základních školách a v jaké podobě?

První iniciativy se datují do roku 2006, kdy vznikly dva hlavní a nejdéle fungující projekty, a to Tanec školám, realizovaný pod hlavičkou Tance Praha (divadla PONEC), a projekt Škola tančí, který vytvořilo Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA. Taneční a pohybovou výchovu pak v roce 2010 Ministerstvo školství akreditovalo jako doplňující vzdělávací obor pro základní vzdělávání, o což se zasloužili především paní Eva Blažíčková, Markéta Pastorová, Ivanka Kubicová, Bohumíra Cveklová, Jiří Lössl a Romana Lisnerová. Tehdy vznikl i metodický materiál pro výuku, který vychází z Duncan metodiky, na kterém pracoval právě tým v čele s paní Evou Blažíčkovou, zakladatelkou konzervatoře Duncan centre. Také první pedagogové, kteří začali na školách v Praze a Středočeském kraji buď projektově nebo i kontinuálně vyučovat, byli většinou absolventi konzervatoře Duncan centre. Původní metodika vycházela z předpokladů, jak by se na školách mohl tanec vyučovat, protože vznikla ještě před tím, než se výuka začala ve větší míře realizovat. Praxe pak ověřila, které metody fungují, na co je nejdůležitější se zaměřit a jaký přístup je ve školách potřeba. Jde opravdu o odlišnou práci s dětmi, než je zájmová umělecká činnost, jak ji známe například z tanečních oborů ZUŠ. 

Nyní se většinou výuka tance a kreativního pohybu v běžných základních školách děje v rámci různých projektů a je pořádána externími organizacemi. V poslední době umožnilo financování z Národního plánu obnovy vznik různých nových metodických materiálů, ve kterých se zúročují několikaleté zkušenosti lektorů a tanečních umělců s touto výukou. V listopadu 2024 proběhla konference Tanec a škola 2024, která vznikla z potřeby propojit v souvislosti s revizemi RVP jednotlivé důležité aktéry, kteří realizují programy ve školách, aby si mohli vyměnit zkušenosti a sdílet svoji praxi, poznatky i metodiky. A společně se bavit o výzvách a příležitostech, které změny v kurikulu tanečnímu oboru přináší.

Workshop: Jáma lvová pro mladé publikum. Zdroj: POCKETART.

Vysvětlíš, o co v revizích Rámcového vzdělávacího programu jde?

V revizích Rámcového vzdělávacího programu neboli RVP jde o to, že se inovuje pojetí kurikula tak, jak se vyvíjí svět, pedagogické metody a cíle vzdělávání. RVP je strategický dokument, který stanovuje závazný základní rámec vzdělávání na dobu pěti, deseti nebo i patnácti let. Teď se dokončilo dvouleté období, kdy se revidoval rámcový vzdělávací program pro předškolní a základní vzdělávání, který byl 30. prosince 2024 Ministerstvem školství schválen. Již od září 2025 se bude testovat na pilotních školách, které se k tomu dobrovolně přihlásí, na všech školách by pak měl začít platit v 1. a 6. ročnících od září 2027 a potom postupně ve všech třídách. Všechny ročníky základní školy by se podle něj měly učit v roce 2031, je tedy relativně dostatek času se na změny připravit.

A můžeš ujasnit, jaká byla situace posledních patnácti let, co se týká možností zařazení tance do výuky základních škol?

Doteď byla Taneční a pohybová výchova doplňující vzdělávací obor, což znamená pro školy volitelný. Školy tedy měly a mají možnost zařadit Taneční a pohybovou výchovu do rozvrhu nebo i do svého školního kurikula, ale reálně se to děje na velmi malém počtu škol, protože je to prostě nepovinné.

Pokud si školy tanec zvolily, znamenalo to vyučovací hodiny v rozvrhu navíc?

Rámcový vzdělávací program stanovuje jen celkový minimální a maximální počet vyučovacích hodin pro děti. Určitý počet hodin je věnovaný takzvanému povinnému základu a potom jsou tu disponibilní hodiny, které škola může využít podle sebe, na co se chce s dětmi více zaměřit. Tyto hodiny umožňují profilaci škol, například na jazyky, matematiku nebo třeba na umělecké výchovy. Doteď k povinnému základu patřily z uměleckých oborů jen Hudební a Výtvarná výchova a mezi doplňující, volitelné obory právě Taneční a pohybová výchova, Dramatická výchova a Filmová a audiovizuální výchova. Projektová výuka, kterou zajišťují externí lektoři, se ve školách často odehrává v rámci hodin Tělesné výchovy, kvůli možnosti využít tělocvičnu, nebo v rámci hodin Hudební výchovy – na 1. stupni má totiž třídní učitel volnější ruku v propojování učiva mezi předměty navzájem. Každopádně, tanec se doteď odehrával obvykle v rámci disponibilních hodin.

Inzerce

A to se se schválením nových RVP mění?

Ano, vybrané obsahy vzdělávacího oboru Taneční a pohybová výchova se dostávají z volitelné oblasti do povinného základu pro všechny děti. S tím, že v rámci revizí došlo k redukci, aktualizaci a inovaci obsahů, se kterými by se děti měly ve škole seznámit. Je to každopádně opravdu velká změna. 

Tanec a škola. Foto: Adéla Vosičková.

Co se tedy doposud dělo v oblasti tance na základních školách? Mohla bys stručně představit nejdůležitější současné projekty nebo aktéry?

Začala bych projektem s nejdelším fungováním, a to Tanec školám organizovaný Tancem Praha a divadlem PONEC. Projekt se v průběhu času vyvíjel, začínal jako kontinuální výuka, bylo to v podstatě zařazení předmětu taneční a pohybová výuka na pravidelné každotýdenní bázi do vybraných pilotních škol. Postupně se ukázalo, že je pro všechny strany efektivnější pracovat v blocích. Takže aktuálně přicházejí profesionální taneční umělec nebo pedagog společně s hudebním lektorem a často ještě i s asistentem na 3 měsíce do školy a vedou tam lekce. Tanec školám v roce 2024 dokončil metodický materiál, který je zamýšlen především pro interní použití a jako podpora pro nové lektory, je ale dostupný veřejně on-line.    

Pak je tu SE.S.TA. s projektem Škola tančí, který se původně realizoval především na Vysočině a nyní se koná napříč ČR. Projekt je založený trochu na jiném principu než Tanec školám. Jde o projekt kreativního učení zaměřený na tvůrčí proces. Hlavním cílem je, aby si děti skrz pohyb a tanec a setkání s profesionálním tanečním umělcem, choreografem osvojily učivo některého školního předmětu, například z matematiky, českého jazyka, dějepisu, přírodovědy a podobně. To znamená, že děti v projektu poznávají tanec a pohyb, umělecké myšlení a tvůrčí proces jako prostředek, kterým se lze dostat ke znalostem a upevnit si je.

Tanec a škola. Foto: Adéla Vosičková.

V roce 2023 začal díky financování z Národního plánu obnovy projekt Tanec libereckým školám, který zaštiťuje Taneční a pohybové studio Magdaléna, které v Libereckém kraji působí od roku 1998. Stojí za ním paní Ludmila Rellichová, která dlouhodobě podporuje vstup tance do škol. Výstupem z projektu je i metodický materiál, jehož součástí je i zpráva o výzkumu, který se zaměřil na to, jak na tom dnešní děti pohybově jsou, například s koordinací pohybu nebo s držením těla, a jaké jsou jejich potřeby, které můžeme skrz tanec rozvíjet a podpořit. Projekt se zaměřoval i na zdravotní hledisko. Ukázalo se, že tělesná výchova s dotací dvě hodiny týdně nestačí a že zařazení harmonického, funkčního a kreativního pohybu do škol by dětem velice prospělo. Formát projektu byl v prvním roce takový, že každá třída měla tři setkání po jedné vyučovací hodině. Bylo to tedy takové první seznámení s kreativním tancem, ochutnávka, nicméně se díky tomu podařilo navštívit velký počet škol a data, která výzkum sbíral, zahrnovala velký počet dětí.

Škola tančí. SESTA.

Na některých školách je Taneční a pohybová výchova zařazena i jako běžný předmět, to znamená, že děti mají výuku kontinuálně během celého roku. Vyučuje ho například Petra Pellarová v ZŠ Letohradská, Hana Tuháčková ve Všenorech a další. V těchto případech jsou pedagogové taneční a pohybové výchovy většinou zaměstnanci školy a nejsou zaštiťováni externí organizací. Speciálním případem pak je Základní škola v Karlových Varech s rozšířenou výukou uměleckých výchov ve svém kurikulu. Je propojená se ZUŠ a je jedinou takovouto školou v České republice. Žáci se tak kromě běžných předmětů specializují na jednu ze tří výchov, kterou škola nabízí. Taneční a pohybovou výchovu tam vede Petra Blau.

Unikátním, poměrně mladým projektem tance ve školách je program spolku Ostružina pro neslyšící děti. V České republice je deset škol pro děti se sluchovým postižením a projekt Ostružina a Neslyšící už pilotně procestoval všechny tyto školy. Je velice zajímavý a úspěšný a prolamuje určitou bariéru nepřístupnosti a ukazuje, že i ve speciálních školách s žáky, kteří mají určité znevýhodnění, je možné tanec a pohyb realizovat.

Ještě bych zmínila taneční výchově příbuzný projekt TěloCirk, který má vlastní metodiku, jak pracovat s dětmi v ZŠ v rámci tělesné výchovy s principy nového cirkusu. Hravý přístup TěloCirku ke kreativnímu pohybu považuji za funkční a inspirativní i pro metodiku Taneční a pohybové výchovy v základních školách.

Tanec školám. Foto: Adéla Vosičková.

Jak tedy vypadá revidovaný Rámcový vzdělávací program, co se týká tance?

Snažili jsme se v naší tvůrčí skupině podchytit, co považujeme za to nejpodstatnější, s čím by se děti měly ve škole určitě potkat a seznámit. RVP neurčuje konkrétní učivo, nejsou to osnovy, ale rámec, který pojmenovává cíle vzdělávání a má kompetenční, nikoli znalostní pojetí. Je to napsáno tak, aby se k výsledkům učení děti mohly dostat různými cestami. Nejen v uměleckých výchovách je svobodný prostor pro kreativitu učitele jedním z důležitých principů, ale v umění to platí obzvlášť. Věřím tomu, že pedagog nebo taneční umělec, který má svoji cestu, které věří a tím dokáže děti nadchnout, jim bude tím nejlepším průvodcem.

Těžiště tohoto oboru spočívá v tvůrčích aktivitách, v praktických činnostech, ale jde i o to seznámit se s tanečním uměním, to znamená vidět naživo taneční nebo pohybové představení. Nebudeme se přece učit například o koncertě, aniž bychom nikdy na žádný nešli. Škola by neměla být odtržená od reality.

Jaký je vztah tance na ZŠ a tanečních technik, které se vyučují v ZUŠ nebo na konzervatořích?

Je tu velký a podstatný rozdíl. Na ZŠ vlastně vůbec nejde o výuku tanečních stylů nebo žánrů. Základní přístup představuje kreativní tanec a pohyb neboli tvořivá taneční výchova. Nabízí metody a tvůrčí postupy, skrz které se děti i bez tanečního nebo pohybového nadání mohou seznamovat s úplně základními principy, jako je například to, že se můžou pohybově projevit nebo že je možné propojit vlastní pohyb s nějakou představou, a tak vyjádřit myšlenku, pocit nebo ztvárnit konkrétní téma. To znamená, že obsahy pro základní školu nejsou založené na učení se kroků, pohybů nebo choreografií, ale na celkové kultivaci vnímání toho, že tanec a pohyb je prostředek pro sebevyjádření nebo vůbec pro tvůrčí přemýšlení. Je to možnost, která je dostupná každému člověku, který má tělo.

Workshop: Jáma lvová pro mladé publikum. Zdroj: POCKETART.

Co přinese revidovaný RVP dětem?

S kreativním tancem a pohybem se v blízké budoucnosti ve školách budou setkávat všechny děti, což je skvělá zpráva hlavně pro děti samotné. Jedna z klíčových dovedností pro život, kterou expresivní umění rozvíjí, je kreativita. A na kreativitu je navázána spousta dalších dovedností, jako je emoční a sociální inteligence, kritické a tvůrčí myšlení, citlivost, vnímavost, schopnost prožívat naplno přítomnost. A tyto dovednosti a schopnosti mají pro děti v dnešní době velkou hodnotu. Tanec navíc dětem specificky přináší kontakt se svou fyzickou podstatou, učí je vnímat své tělo, naslouchat jeho signálům a chovat se k němu s respektem. Děti pro svůj zdravý vývoj potřebují pohyb, a to nejen kvůli fyzické kondici a zdatnosti, ale potřebují harmonický pohyb pro rozvoj celé své osobnosti. Tanec prokazatelně pomáhá zlepšovat školní výsledky, rozvíjí schopnost koncentrace, v kolektivu schopnost spolupráce, empatie a naslouchání. V dnešní době, kdy narůstají různé diagnózy jako ADHD a další, může fungovat kreativní pohyb i jako terapie – děti v tanci a pohybu uvolní energii, propojí se samy se sebou i s ostatními.

Nová koncepce uměleckého vzdělávání v právě schváleném RVP je postavená také na myšlence rovného přístupu ke kultuře a k umění. Pokud by děti měly možnost setkávat se jenom s hudební a výtvarnou výchovou, tak to v dnešní době, kdy nás obklopuje opravdu bohaté spektrum různých uměleckých projevů, vlastně vnímám jako určitou diskriminaci. I kreativita se u různých dětí rozvíjí různými způsoby. Někdo je více vizuální typ, někdo přemýšlí a tvoří hudebně, někdo jiný v pohybu, někdo tvoří příběhy. Dětem by se neměl odepřít přístup k dalším uměním, měly by se s nimi potkat, protože potom mají šanci objevit svůj prostor, kde můžou svoji kreativitu rozvíjet nejlépe. Nejde o bojování za nějaký obor, který bychom se jen snažili protlačit do základního vzdělávání. Při revizi RVP bylo v centru pozornosti dítě a jeho rozvoj.Vzdelávaní pedagogů pro TVP v ZŠ. Foto: Radka Kamenická.

A oborové hledisko v revizi nehrálo roli?

Samozřejmě je tu i oborový pohled, to zase nechci říct, že vůbec ne. Jaké je ve společnosti povědomí o tanečním umění? Když se podíváme na to, kolik diváků chodí na současná taneční představení nebo se zajímá o taneční obor, tak jich v rámci celé populace není mnoho. A jedním z důvodů je, že lidé nerozumí tomu, s čím se nikdy nesetkali, co si nikdy nevyzkoušeli. Nemají k tanci vztah, kdežto třeba právě k hudbě nebo k výtvarnému umění ano, protože se ten vztah skrz setkání na základní škole buduje. Vstup dalších umění do kurikula je příležitost i výzva rozšířit kulturní povědomí v naší společnosti, přivést více lidí ke kultuře v její rozmanitosti. A tanec je její součástí.                 

Co zařazení tance do základního vzdělávání přináší tanečnímu umění?

Otevírají se nové pracovní příležitosti a možnosti pro umělce uplatnit se a působit v kreativním a uměleckém vzdělávání. Věřím, že bude vznikat vícero představení pro dětského diváka a že se pak budou moct hrát častěji. Bylo by skvělé, kdyby tvůrci představení pro děti mysleli na to, že školy jsou další prostor, kde se může hrát, nebo udělali ještě i krok navíc a připravili navazující interaktivní část k představení nebo workshop. Setkání s živým uměním určitě vnímám jako významnou součást vzdělávání. V jiných oborech se to už děje, školy jezdí do divadel nebo na koncerty. Takže proč nezařadit i taneční představení, aby se seznámili s tanečním uměním v profesionální podobě.

Samozřejmě pak tu jsou všechny výzvy s touto změnou spojené, zejména jakým způsobem se to bude financovat. UNESCO nastavuje trend, že by se na uměleckém vzdělávání měly společně podílet Ministerstvo školství a Ministerstvo kultury. Přirozeně se v kreativním vzdělávání prolíná jejich agenda. Ministerstvo kultury deklaruje, že kreativní vzdělávání je jednou z priorit, které se chtějí věnovat. Takže věřím, že změna RVP povede i k tomu, že se budou aktivně hledat cesty, jak finančně podpořit zapojení umělců do vzdělávání, propojování formálního a neformálního vzdělávání, škol a uměleckého světa skrz grantový systém.Tanec školám. Foto: Adéla Vosičková.

Kdo bude kreativní tanec na základních školách učit?

Ideální by bylo, kdyby ve škole působil člověk, který má odbornost tanečního i pedagogického vzdělání. Je potřeba hledat nové cesty, jak nabídnout vzdělání lidem, kteří to chtějí dělat, a myslím, že jich je docela dost. Zatím ale nemáme vysokoškolský obor, který by se na toto zaměřil.

Pak je tady celá oblast prvního stupně ZŠ, kde jsou významným hráčem pedagogické fakulty, které připravují učitele, kteří jsou velice všestranní. Do jejich vzdělávání by se mělo zahrnout seznámení s tanečním oborem. To znamená, aby byl pedagog prvního stupně v nějaké minimálně základní formě schopen kreativní pohyb a tanec zařadit do hodin, i když nemá taneční vzdělání, a aby se orientoval v této problematice. To si myslím, že lze. Zároveň je dobré vědět, že jde o základní úroveň a že je možnost obohacovat výuku právě pozváním externích lektorů, uspořádáním workshopu s tanečním umělcem, taneční projekt a podobně.

Tanečním pedagogům, kteří jsou zaměření na výuku pro konzervatoře nebo základní umělecké školy, stačí krátkodobější metodický kurz jako například doplňující vzdělávání pedagogických pracovníků, aby se dovzdělali, jakým způsobem s dětmi v základní škole pracovat.Tanec a škola. Foto: Adéla Vosičková.

Jaký vidíš vztah mezi tancem na základních školách a tanečním oborem ZUŠ?

Myslím si, že setkání s tancem a pohybovým vyjadřováním na základní škole vícero dětem umožní objevit, že by se vlastně tanci mohly věnovat. Podle mě si pohybově nadané děti nyní spíše vyberou nějaký sport nebo jinou pohybovou aktivitu, tanec prostě nevyhledají, zejména chlapci, protože ve společnosti jsou i určité předsudky.

Ve výsledku by změna mohla posílit příliv žáků do základních uměleckých škol. Byla by velká hloupost přemýšlet o tom tak, že když teď děti mají širší spektrum výchov na základní škole, už nepotřebujeme ZUŠ.

Náš systém základních uměleckých škol je skvělý pro rozvoj talentů a je ve světě unikátní. ZUŠ ale navštěvuje kolem nějakých 20 % populace dětí, které mají nějaké talentové dispozice a zároveň jsou z rodin, které vnímají hodnotu umění jako významnou a mají na to finance. Ale co těch zbylých 80 % dětí? Umělecké vzdělávání na základní škole vnímám jako základ, s kterým by se měly seznámit všechny děti nezávisle na tom, jestli jsou talentované, nebo ne. Každé dítě by mělo mít zkušenost z participace v umění a z umělecké výchovy si odnést něco pro svůj život.

 

Markéta Pucová

Markéta Pucová je taneční pedagožka, performerka a choreografka. Vystudovala taneční umění na VŠMU v Bratislavě. Věnuje se současnému tanečnímu umění, okamžité kompozici (improvizaci), scénickému tanci a kreativnímu tanci. Aktuálně je garantkou oboru Taneční a pohybová výchova v procesu revizí RVP ZV, který řídí Národní pedagogický institut z pověření MŠMT ČR, a je členkou rady Asociace taneční a pohybové výchovy, z.s. Jako taneční pedagožka se dlouhodobě věnuje vzdělávacím projektům pro taneční pedagogy (Labanův Atelier Bratislava, spolupráce s NIPOS-ARTAMA) a vede taneční a pohybové kurzy pro dospělé i děti, od batolat s rodiči až po taneční profesionály. Podílí se na tvorbě tanečních představení, site specific a uměleckých komunitních projektů. Je spoluautorkou metodické publikace Kreatívny Tanec pre deti a mládež (Poláková, Pucová, 2016) a publikace Taneční a pohybová výchova pro mladší žactvo v základním vzdělávání (Lössl, Pucová, Rellichová, NIPOS 2024).Foto: Jakub Soucek.

Vyplněním e-mailu se přihlásíte k odběru automatických notifikací, které vás upozorní na nový příspěvek v této diskuzi.

Odesláním příspěvku souhlasíte s pravidly pro diskutující

PK
Rozvoj soukromého školství je nutný
Jojo, tělocvik, hudebka, výtvarka, dílny, výchova ke zdraví, finanční gramotnost, tanečky.... Sice ta úroveň výuky bude u všeho stejná, ale hlavně že děti uchráníme před další hodinou frontální výuky zaměřené na předávání vědomostí...

Nevěřil bych, že to kdy řeknu, ale asi je ta privatizace základního školství fakt potřeba. Konečně každý dostane přesně to co chce.

Jen se pak nedivte, že se děti ze ZŠ nedomluví, když mají týdně o 3 hodiny jazyků míň, než studenti odpovídajìcích ročníků osmiletých gymnáziích.

Související texty