Mami Hagihara a Miroslav Hradil. Foto: Martina Root
Kde jste tanec studovala?
Od pěti let jsem chodila do baletního studia Étoile ve městě Sendai v prefektuře Mijazaki, odkud pocházím. V šestnácti letech jsem odjela do Anglie na tři roky do Elmhurst Ballet School. Než jsem pak získala v České republice angažmá, trénovala jsem ještě v Rosemary Ballet Studiu u nás doma.
Proč jste se rozhodla přijmout angažmá v Plzni?
Oproti japonským souborům je zde stálý plat a už od dob studií v Anglii jsem snila o tom, zůstat a pracovat dále v Evropě. Ve třetím ročníku jsme všichni jezdili po konkurzech, objela jsem jich asi dvacet, ale všude už měli v souborech Japonce, tak bylo těžké prorazit. Když jsem pak dostala nabídku z Plzně, byla jsem nadšená. Je to krásné město, ale hlavně se soubor nezaměřuje pouze na klasický repertoár, ale také na moderní a současný, což mě velmi lákalo.
Přišla jste do Plzně loni v létě a téměř záhy jste dostala možnost alternovat Odettu a Odilii. Jaká byla vaše reakce?
Je to velká role, takže první přišly strach a stres. Ale celý soubor mi držel palce a hodně mě podporoval, což mi dodávalo odvahu.
Kolikrát jste ji již tancovala?
Mám za sebou čtyři představení. První jednání mám zatím opravdu hodně velkou trému. V druhé půlce se ale postupně do role vžiji a přestanu si nervozitu uvědomovat.
Takže už si ji potom dokážete užít?
To upřímně ještě nedokážu. Tréma a pochybnosti jsou stále obrovské, zvláště co se týká výdrže a technického provedení, pořád se bojím, zda to zvládnu.
Připravované nové dílo, Oliver Twist, není asi tolik náročné technicky jako spíše herecky. Jaké máte z přípravy inscenace pocity?
Tato choreografie je náročná jak technicky, tak herecky. Myslím, že herecké schopnosti lze nabýt pouze s věkem a zkušenostmi, a těch se mi nedostává. Hodně se učím od svých starších kolegů nejen při zkouškách, ale i při představeních, kam je chodím pozorovat a obdivovat. A být součástí Olivera Twista je pro mě nová výzva, kterou s nadšením přijímám.
Neplánujete se vrátit do Japonska, nebo zkusit kariéru v nějaké jiné zemi?
O tom teď vůbec nepřemýšlím. Jsem šťastná, že mohu tančit v Plzni, těším se tu na nové role a výzvy. Atmosféra v souboru je velmi přátelská a přející a nechtělo by se mi teď začínat znova někde jinde.
Mami Hagihara (*1997) začala tančit ve studiu Étoile ve městě Sendai v prefektuře Mijazaki. V letech 2013–2016 studovala ve Velké Británii na Elmhurst Ballet School, od roku 2016 je sólistkou baletního souboru Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde ji zatím můžeme vidět v Labutím jezeře jako Odettu/Odilii nebo Ruskou nevěstu.
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?