Na úvod trochu bilancování, tak se nejde nezeptat: Proč jste nastoupil hned po skončení studií do Laterny magiky?
To je tak dávno, že si to skoro ani nepamatuji (smích). Do Laterny jsme šli celá parta ze školy právě proto, že jsme tam mohli všichni společně odejít. Tehdy přijímali hodně kluků do vznikajícího Odyssea, takže nás vzali všechny. Stalo se to spíš náhodou…
A co vás tu tolik let udrželo?
Na začátku jsem několikrát zkusil konkurz jinam, ale nevyšlo to, nakonec mi to ale připadalo fajn prostředí a nikdy se mi nechtělo odejít. Laterna byla dobré zázemí, mohl jsem dělat spoustu věcí, které mě zajímaly mimo práci v souboru, protože tohle zaměstnání nebylo až tak časově náročné. Založili jsme si s kamarády vlastní soubor, který jsme nazvali Pražský festivalový balet. Po revoluci jsme byli první soukromý taneční subjekt bez státní dotace. Byla to dost odvaha. Ze začátku jsme fungovali převážně o divadelních prázdninách, nebo když se nehrálo v divadle. To by se nikde jinde než při práci v Laterně nepodařilo, protože tady byl opravdu čas se tomu věnovat, aniž by člověk divadlo nějak zanedbával.