Můžete na úvod říct něco bližšího o tématu inscenace BEAT a o zdrojích inspirace pro ni?
U. I.: Základní inspirací je, jak žijí lidé v dnešním hektickém světě, jak hledají své kořeny, jak jim schází pocit, že patří k nějaké skupině. Hlavním tématem je pak fenomén rituálu – účast na rituálu je právě způsob, kterým se pokoušíme hledat své kořeny. Snažíme se najít skupinu lidí, která nás spojí s něčím, co je nám všem společné, s níž můžeme věci sdílet, kde můžeme prožít rituál vedoucí až k extázi. Žijeme obklopeni technologiemi a tyto základní věci nám chybí.
J. G.: Nevyprávíme příběh, ale sdělujeme emoce a myšlenky. Hráli jsme si s tématy, jako jsou obřady, sdružování ve skupině, narození, růst, sdílení energie, sdílení věcí, které nás spojují s ostatními. Přemýšlíme o energii, o tom, jak ji lidé sdílejí, jak ji oslavují. Je to trochu kontrast k dnešnímu světu. Lidé se mohou spojit velice jednoduše díky novým médiím, ale chybí jim osobní komunikace, obyčejný lidský kontakt.
S tvůrci nové premiéry Pražského komorního baletu
Pražský komorní balet uvede 16. dubna druhou premiéru této sezony: choreografii BEAT z dílny dua Ivgi & Greben. Uri Ivgi a Johan Greben nejsou pražskému publiku neznámí – před šesti lety spolupracovali s baletním souborem Národního divadla a nyní se vrátili, aby vytvořili komornější kompozici pro menší, ale progresivní Pražský komorní balet. Setkali jsme se v době, kdy byla práce na premiéře asi v polovině. Oba choreografové strávili v Praze několik týdnů a jsou připraveni dílo dokončit. Další důležitý spolupracovník, hudebník a skladatel Tom Parkinson, se k nim připojil několik dní předtím, takže byla možnost popovídat si o premiéře s téměř kompletním tvůrčím týmem.
Uri Ivgi a Johan Greben. Zdroj: Pražský komorní balet.