Setkání s Josefem Nadjem ve Žďáru nad Sázavou
V červenci 2017 přijel do České republiky Josef Nadj, aby v rámci festivalu KoresponDance ve Žďáru nad Sázavou představil své nejnovější dílo s názvem Penzum. Umělec srbsko-maďarského původu, který úspěšně působí především na francouzské, ale i mezinárodní scéně již od osmdesátých let, původně studoval u Marcela Marceaua a současný tanec například u Marka Tompkinse. Poté vedle vlastní umělecké dráhy působil řadu let jako ředitel Centre chorégraphique national d’Orléans.
Kromě pohybového vyjádření Josef Nadj ve svých dílech taktéž používá prostředky výtvarného umění. Bylo tomu tak i v uvedené inscenaci Penzum, duetu s kontrabasistkou Joëlle Léandre inspirovaném tragickým životním osudem a dílem básníka Attily Józsefa.
V představení Josef Nadj oděn v černém a s výraznou maskou několika tváří upoutal intenzivním minimalistickým pohybovým vyjádřením plným napětí a chvění. Zvuk pohybu performerova těla se prolínal se zlověstnými tóny živé hudby. Tanec byl zároveň spojen s kresbou uhlem na obrovský list papíru, který tvořil zadní stěnu scény, a s použitím netradičních výtvarně působivých rekvizit, jako jsou vějíř či obrovská hlava jelena.
U příležitosti uvedení choreografie Penzum ve specifickém prostoru zámku Kinských jsem Josefa Nadje požádala o krátký rozhovor.
Vystupoval jste v barokním sále zámku Kinských. Ovlivnil prostor vaše představení? Na začátku ovlivnil, ale během hraní jsem na to zapomněl. Před tím jsem vystupoval v Petrohradě v divadle s black boxem, pro které je představení původně postaveno. Takže hlavním rozdílem bylo ve Žďáru denní světlo. Ale nakonec to dopadlo dobře. Ve svém představení spojujete pohybové vyjádření s výtvarným uměním, které sám vytváříte. Zaměřujete se spíše na pohyb těla, anebo na to, co kreslíte?
Více se soustředím na tělo, skrz které je téma přenášeno. Také akt kreslení se stává materiálem pro tanec. Je pravda, že vytváření specifických kreseb si vyžaduje zvláštní pozornost. Ale jsou ve velkém formátu a přizpůsobené proporcím mého těla a mým pohybům. To je právě něco, co mě zajímá: jaký typ kresby anebo výtvarného objektu můžu na scéně vytvářet. Takže koneckonců se jedná také o výtvarný výzkum. Vaše dílo na mne působilo dost temně. Jak vnímáte temno v umění a považujete vůbec vaše představení za temné?
Obecně ne. Není pouze temné, protože obsahuje vitální energii, kterou přenášíme, vibraci tvořivého aktu, ve který s Joëlle věříme. I když je pravda, že vyprávíme tragický osud básníka, který se připravuje na sebevraždu, takže tam je pochopitelně temnota. Ale shledávám, že se také jedná o odvážný čin. Obdivuji lidi, kteří jsou schopni ho vykonat, především jsou-li to umělci, nebo básníci.
Jak představení vzniklo? Před časem jsme s Joëlle dvakrát uvedli improvizaci na stejné téma. Poté jsme pracovali týden v Paříži na tom, abychom si ujasnili dramaturgii. Takže představení je založeno na improvizaci nás obou, avšak nyní obsahuje jasně dané části a motivy. Je to pro nás otevřené dílo s určenou kostrou.
S Joëlle už jsme spolupracovali na jiném předešlém představení, takže jsme se znali, což usnadnilo vzájemné porozumění a výměnu. V práci nám jako nástroj posloužilo video společných improvizací, které jsme poté analyzovali. Jaké jsou vaše další aktivity kromě nejnovějšího díla Penzum?
Uvádím také své starší kusy a Joëlle hraje po celém světě s dalšími hudebníky. Nyní připravuji na příští rok dvacetiminutové sólo, které bude součástí výstavy mých fotografií a kreseb.
josefina
Vážená pani Šturová,dodatečne blahopřeji k významnemu jubileu.Vždy jsem se svojí rodinou obdivovala umeni jak Vaše,tak…Rozhovor s Astrid Štúrovou: „V divadle to byla krásná léta, bylo to naplnění mého dětského snu…“