Stephanie Skuraová, letošní host ImproEvents Prague: „Představení jsou jako kompost…“
V červnu 2014 se uskuteční pátý ročník festivalu ImproEvents Prague, díky kterému se česká scéna potkala s mnohými legendami prvních generací americké postmoderny. Organizátoři je pozvali, aby vedly workshopy, komentované videoprojekce a představily se na jevišti. Ani tentokrát nepřijdou tanečníci, performeři a další zájemci o umění improvizace zkrátka. Letošní host festivalu je známá osobnost amerického improvizovaného tanečního a divadelního umění Stephanie Skuraová, která je označována za jednu z nejvýznamnějších amerických experimentátorek. Zeptali jsme se jí na několik otázek ještě před tím, než budou mít Češi možnost ji potkat osobně.
Navštívíte letos Prahu poprvé?V Praze jsem učila dva týdny, myslím, že to bylo v roce 1996 v programu sponzorovaném National Performance Network. Také jsem učila v Brně na státní konzervatoři a v baletu Národního divadla Brno. Budete učit a vystupovat v rámci ImproEvents Prague… Jaká jsou vaše očekávání ohledně tohoto festivalu?
Jsem ráda, že je zaměřen na improvizaci jakožto důležitý aspekt tance. A jsem nadšena, že účastníci se budou vážně zabývat improvizací jako něčím, v čem člověk může jít stále hlouběji a hlouběji. Znáte nějakého českého tanečníka, performera anebo umělce? Představíte si něco pod pojmem české současné scénické umění?
V současnosti příliš nejsem v kontaktu s českými umělci, ale mám nádherné vzpomínky z mé poslední návštěvy v devadesátých letech na účastníky mých workshopů, kteří byli důslední, měli velkou představivost, byli velmi oddáni inovacím a hloubce. V Praze povedete workshop vašeho systému nazývaného Open Source Forms (Formy otevřeného zdroje). Můžete v krátkosti vysvětlit cíl tohoto přístupu?
Systém Open Source Forms (OSF) vznikl plynulým rozšířením Skinner Releasing Technique (SRT) a je o vzájemném zúrodňování a vnitřních společných rysech SRT a tvůrčího procesu. Řídí se filozofií, že zdroj kreativity a moudrosti je dostupný v každém z nás. OSF nabízí metody, abychom měli přístup k hloubce, jedinečnosti, odvaze, nekompromisnosti, integraci a svobodě v pohybu, v práci s hlasem a performanci. Tato práce zahrnuje odstraňování vnějších vrstev, nacházení primární energie, bystrost řízení podvědomých sfér a představivost jakožto mocný nástroj pro proměnu.
Tato práce oslavuje různorodost, spolupráci a oprávněnost individuální tvorby osvobozené od zábran, s přístupem k intuitivnímu vědění a vyzývající mysl, aby se zapojila. Značně efektivní a převratný způsob učení OSF může otevřít nové poznatky a přeměny v mnoha typech činností, v pohybu, stejně tak v léčení, terapii, práci s hlasem, herectví a dalších oblastech učení a tvorby. Jak jste vytvořila tuto metodu? Jaké jsou vaše základní zdroje?
Po 12 letech úzké spolupráce s tvůrkyní techniky Skinner Releasing Joanou Skinnerovou (působila jsem v pozici učitele, školitele učitelů a podílela se na vývoji programu) jsem vytvořila Open Source Forms a Certifikovaný program učitelů OSF. OSF hluboce čerpá z tlukotu srdce a konceptuální celistvosti techniky Skinner Releasing, a to se zároveň spojuje s mým vlastním výzkumem a praktikováním během tří desetiletí radikálních inovací v tanci a performanci.
Od roku 2009, kdy jsem začala OSF, obdržely certifikát dvě skupiny školitelů, aby učili a uzpůsobili OSF, aby byl podporou jejich vlastního výzkumu a praktikování. Co je základní dovednost nebo znalost, kterou chcete předat účastníkům vašich workshopů?
OSF je značně efektivní k otevření učení a léčení všech druhů. Klíčovým posláním je oprávněnost individuální tvorby jakožto iniciátora pozitivní změny na planetě. Tato práce také vede k oživení naší jevištní přítomnosti a přítomnosti v tanci. Na předchozí ročníky festivalu ImproEvents Prague přijely učit některé z významných osobností prvních dekád amerického postmoderního tance (Lisa Nelsonová, Daniel Lepkoff…). Jaký je váš vztah k postmodernímu tanci od jeho počátků až do současné doby?
Pracovala jsem s Lisou Nelsonovou i Danny Lepkoffem a oba jsou důležití kolegové. Začala jsem působit jako umělec v sedmdesátých a osmdesátých letech v New Yorku, kde jsem spolupracovala a studovala s mnoha umělci bořícími zažité hranice; spolupráce probíhala tak, že jsem vystupovala v jejich představení a oni v mých. Zatímco mým hlavním oborem studia byl tanec na New York University Tisch School of the Arts, sledovala jsem interdisciplinární a hranice překračující představení odvážných umělců, jako byli The Grand Union, Yvonne Rainerová, Robert Wilson, The Wooster Group a mnoho dalších inovativních tvůrců. Vystupovala jsem s Meredith Monkovou, kterou považuji za důležitého učitele. Jsem umělec po první generaci Judson Church („post-Judson artist“) a byla jsem nesmírně inspirována inovacemi, které probíhaly v sedmdesátých a na začátku osmdesátých let. Jaký je váš názor na dnešní „současný“ tanec anebo scénické umění obecně? Pokládáte ho za postmoderní? Anebo post-postmoderní? (Anebo jak byste nazvala současnou situaci?)
Momentálně žiji v oblasti Severozápadu Spojených států amerických, i když polovinu roku cestuji. Nevidím tolik děl, jako když jsem žila v New Yorku. Podle toho, co vidím, cítím, že klíčové změny, které se udály v tanci a souvisejících disciplínách během šedesátých a sedmdesátých let, stále probíhají a vstřebávají se. Co se už v nedávné době změnilo, je to, že více různých způsobů pohybu – jiných než baletních nebo jiných známých moderních tanečních stylů – je nyní akceptováno jako plnohodnotný tanec, což si myslím, že je skvělé. Improvizace je konečně přijímána jako forma, v které můžeme dosáhnout vysokého stupně mistrovství. Avšak v taneční tvorbě je podle mého názoru ještě stále dlouhá cesta k oprávněnosti tanečníků k tomu, aby byli umělci vyjadřující svoji tvorbu spíše než jen interpreti dalších umělců. Myslím, že je to částečně kvůli povaze tanečního tréninku v podobě, v jaké se provozuje po stovky let.
Přijíždíte na ImproEvents jako pedagožka i jako známá performerka. Věnujete se nyní úplné nebo strukturované improvizaci, anebo postaveným dílům? S čím se představíte v Praze?Představím sólo, které se jmenuje Sacrilege is Needed. Competency is Hell. (Znesvěcení je potřebné. Kompetentnost je peklo.). Trvá asi deset minut a spojuje zhuštěný imaginistický mluvený text s pohybem, což je strukturovaná improvizace. Původně jsem ho vytvořila na oslavu 50. výročí Judson Dance sponzorovaného Movement Research v prosinci 2012. Uvedla jsem ho v New Yorku na Danspace Project, v Seattlu na Seattle Festival of Dance Improvisation v roce 2013 a na La Caldera v Barceloně roku 2013. Jste také známá jako choreografka… Můžete v krátkosti představit vaše nynější aktivity v této oblasti?
Moje současná tvorba spojuje radikálně niterní přístup k jazyku a hlasu a prozkoumává hranice, prolínání a interakce pohybu, slov a hlasu. V posledních letech jsem napsala tři scénáře, takže se pohybuji v oblasti, kde se tanec a dramatické umění stávají jedním. Pokračuji jako vždy v experimentování s neobvyklými koncepty pohybu a v prozkoumávání specifických kvalit jak v pohybu, tak ve slovech. Mohla byste nakonec krátce představit svou filozofii tvorby a životní filozofii obecně?
V současné době, když se nevěnuji představením nebo učení, trávím hodně času zahradničením a věnuji se udržitelným a organickým procesům, protože tyto koncepty se projevují v mnoha dimenzích. Mou neustálou hlubokou motivací a základem je touha učit a vystupovat způsobem, který inspiruje kreativitu dalších lidí. Je to podle mě způsob, jak se může projevit udržitelnost ve scénické tvorbě. Představení a workshopy jsou jako kompost – zúrodňují půdu pro růst a tvorbu každého.
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?