Festival probíhá podruhé ve vašich vlastních prostorech. Máte pocit, že je tím pádem letošní ročník klidnější než ten předešlý?
Nevím, jestli to umím dobře porovnat, protože jsme tu stále a stále hrajeme. Není to tak, že bychom přišli po roce a dělali festival, ale jsme tu doma. Festival je sice podstatný moment, ale neznamená to, že by nás to úplně vytrhlo z kontextu celého roku. Přirozeně to vyplyne a jsme připravení. Máme zaběhnutá představení, technici jsou ve švunku a marketing plynule pracuje, takže necítím takovou extrémní změnu.
Samozřejmě, že týden, dva před festivalem byl cítit tlak, ale myslím, že víceméně proto, že byla naše premiéra a já jsem šla z postu ředitelky do postu uměleckého. A ostatní se snažili tahat za mě. Ale jak začal festival, už je pohoda.
Pamatuji si, že minulý rok bylo období, kdy jsme si uvědomili, že v takhle malém počtu lidí náš velký záběr nikdy neskončí. Pochopila jsem, že je potřeba umět lépe rozdělit práci mezi lidi, najít lepší systém a možná i trochu posilnit. A to už se tuto sezónu podle mě podařilo.