Tanečníci umí skvěle přetvářet sami sebe a své schopnosti, druhá kariéra už není tabu, říká Vanessa Lefrançois z DCD

Inzerce

Nedávno jste uspořádali Inspiration Day, který byl oslavou 50. výročí založení organizace. Jste spokojeni s celkovým průběhem akce a účastí?
Byli jsme opravdu nadšení. Připravovali jsme akci více než rok, vlastně jsme měli několik dalších událostí v různých částech Británie, které vedly k té závěrečné v Londýně. Byla to skvělá příležitost spojit lidi napříč oborem. Přišlo mnoho výkonných umělců, organizací, které tanečníky a tanečnice různými způsoby podporují, například charitativní organizace pro rodiče tanečníky, ale také se zúčastnilo několik partnerských tanečních souborů. Od pandemie to byla jedna z prvních příležitostí, kdy bylo možné uspořádat opravdové sympozium. Nejenže se lidé mohou zúčastnit diskusí, ale podobné akce skýtají také spoustu příležitostí k navázání kontaktů, setkání s podporovateli a sponzory. Jednoduše řečeno: vést dialog. A myslím, že to ve Velké Británii od pandemie chybělo. Stále fungujeme hodně online, takže lidé tento druh osobní interakce a zapojení opravdu ocenili.
Akce odhalila skutečný potenciál tanečníků a tanečnic využít své přenositelné dovednosti a vydat se směrem k jakékoli kariéře, kterou si vysní. A to je naším pravým posláním, pomáhat jim, aby se po této dráze mohli vydat. Lidé o tom obecně hodně mluvili, což nás velmi těší.
Naším hlavním sponzorem byla Arts Council England (ACE). Pro DCD to hodně znamená, protože to bylo po 20 letech, co jsme od ACE získali finanční prostředky. 

Co pro vás byl nejsilnější zážitek?
Zazněla tam spousta opravdu dobrých rad a postřehů. Líbilo se mi, jak umělecký ředitel Company Chameleon mluvil o tom, že je třeba jít vstříc svému strachu, což je podle mě velmi povzbuzující a posilující myšlenka. A další působivá pochází od Leigh Thomas, která upozornila, že nejde budovat budoucnost na základech minulosti. Ano, je důležité poučit se, ale stejně tak důležité je prostě jít kupředu.

Ve funkci jste druhým rokem. Co dalšího jste během svého působení zvládla?
Bylo to velmi rušné období. Přišla jsem právě v době, kdy začínal jubilejní padesátý rok. Když jsem nastoupila, uspořádali jsme Gala v Royal Opera House. Díky tomu jsem se setkala s velkým množstvím vlivných lidí, kteří dříve DCD podporovali. Zároveň to pro mě byla skvělá příležitost lépe pochopit podstatu samotné organizace.
Uskutečnili jsme také dvě velmi úspěšné fundraisingové kampaně. Jednu jsme nedávno ukončili a překonali jsme náš cíl o 10 000 liber, což je prostě fantastické. Celkem jsme vybrali 50 000 liber. Peníze půjdou na podporu tanečníků a na rozvoj jejich budoucí kariéry.
Letošní rok byl zkrátka ve znamení změn. Kromě nového vedení jsme se přestěhovali z našich kanceláří v Londýně a stali se organizací zcela pracující na dálku. Mělo to své výzvy i výhody: podařilo se nám snížit výdaje, takže jsme mohli více prostředků charity věnovat tanečníkům. Jsme také rozprostřeni po celé Británii, v různých regionech máme zástupce, což je velmi praktické, protože můžeme pomáhat tanečníkům na více místech.
Proběhlo také hodně revizí současných programů, které nabízíme, a na základě těchto poznatků a analýz právě píšeme podnikatelský plán na další dva roky. Některé programy vylepšujeme, některé jsme zcela zastavili a vyvíjíme i nové, vše v reakci na potřeby a poptávku tanečníků a tanečnic. Zejména se těšíme na rozšíření našeho mentoringového programu, který je již nyní velmi úspěšný. Chceme ho aktualizovat tak, aby pomohl lépe využít dovedností tanečníků, udržet je v oboru a posunout je na vyšší pozice.

Mohla byste krátce přestavit aktivity, kterým se DCD věnuje?
Jistě. Jsme tu pro tanečníky v různých fázích jejich kariéry. Začínáme tím, že navštěvujeme taneční školy a konzervatoře a mluvíme se studenty ještě předtím, než se dají na profesionální dráhu. Představujeme jim koncept DCD, ale také radíme, jak udržet a rozvíjet koníčky, protože ty se pro mnohé z nich stanou budoucí druhou kariérou.
Dále nabízíme individuální poradenství. Umělci si mohou přijít jen tak popovídat, ať už mají problémy, zranili se, nebo neví kudy kam. Buď je nasměrujeme na programy, které realizujeme, nebo na jiné organizace, které by je mohly různými způsoby podpořit. 
Jednou z našich hlavních nabídek jsou granty na rekvalifikaci a průzkum kariéry. Jedná se o příležitost vyzkoušet něco nového, například absolvovat kurz nebo studovat univerzitní program, aby si zvýšili kvalifikaci a mohli se posunout směrem k profesi, která je zajímá. Těchto grantů udělujeme opravdu hodně, asi 75 ročně. Provozujeme také mentoringový program, v jehož rámci tanečníky a tanečnice propojujeme s vedoucími pracovníky z různých odvětví, a nabízíme koučování. Jen v loňském roce jsme uskutečnili 400 koučovacích sezení. 
Děláme i online a osobní workshopy. Digitální obsah se zaměřuje zejména na dvě oblasti.
Jednou z nich je profesní rozvoj, zaměřený například na komunikační dovednosti, obchodní dovednosti a tak dále. Druhá oblast se orientuje na psychickou pohodu. Pomáhá tanečníkům o sebe pečovat a zabývá se například syndromem podvodníka nebo vysvětluje rozdíl mezi tlakem a stresem.

Zmínila jste, že ročně udělíte až 75 grantů. To je vysoké číslo. Zajímalo by mě, jak vysoké dotace jsou.
Záleží na tom, jestli profesně působíte v některé z našich partnerských organizací, nebo jste nezávislý tanečník na volné noze. Především spolupracujeme se šesti soubory (Royal Ballet, English National Ballet, Scottish Ballet, Birmingham Royal Ballet, Northern Ballet a Rambert Dance Company), které nabízejí tanečníkům stálé smlouvy na plný úvazek, a proto DCD může jejich tanečníkům poskytovat podporu. Každý rok totiž dostáváme určité procento z celkového platu zaměstnanců, díky kterému můžeme poskytovat granty, koučování, workshopy a podobně. Tito tanečníci mají přístup ke grantu na průzkum kariéry, který činí až 1 250 liber, a v závislosti na tom, jak dlouho v organizaci působí, mohou získat přístup ke grantům až do výše 15 000 liber. 
Tanečníci na volné noze mohou získat podporu do výše 4 000 liber. Rozdíl je zde veliký, protože v rámci nezávislého tanečního sektoru neexistuje žádný členský systém. V těchto případech musíme opravdu intenzivně pracovat na fundraisingu, abychom získali prostředky na udílení grantů.

Máte nějaké podporovatele a sponzory?
Částečně fungujeme z poplatků za služby, o kterých jsem se právě zmiňovala, a pak je to směs fondů a nadací, což vyžaduje pravidelné psaní žádostí. Ale máme také individuální podporovatele, příjmy z workshopů nebo jiných akcí pro veřejnost i soukromé organizace.

Jak vysoké je ono zmiňované procento z celkové mzdy tanečníků a tanečnic?
Je to kolem 2,5 %. Ve srovnání s jinými zeměmi, jako je Nizozemsko, je to poměrně málo, ale dost na to, aby byla zajištěna podpora, až tanečníci odejdou do důchodu a budou hledat možnosti druhé kariéry. 

Jak velkou část tvoří tyto poplatky z vašeho celkového ročního rozpočtu?
Náš roční příjem je zhruba 730 000 liber a přibližně 300 000 liber pochází od partnerských organizací skrze zmíněné poplatky.

DCD funguje již 50 let. Co se podle vás za tu dobu nejvíce změnilo?
Náš obor se hodně rozrostl, ale každodenní praxe se hodně proměnila. Myslím, že je větší poptávka, protože je více tanečníků. Dříve ale existovalo více partnerských organizací, které měly pravidelné financování a mohly si dovolit dávat tanečníkům stálé smlouvy. Nyní je v tomto odvětví mnohem větší nestabilita, pokud jde o výši platů tanečníků, protože nedrží krok s inflací. Mnoho tanečníků také má tak zvanou portfoliovou kariéru, v rámci které mají více pracovních pozic a rolí. Myslím, že tanečníci se naučili skvěle přetvářet sami sebe a své schopnosti, což je v mnoha ohledech skvělé, ale také dost náročné a vyčerpávající.
Během těch padesáti let se nám také podařilo normalizovat pojem kariérní změny, už to není tabuizované téma. Dříve se lidé báli, že by to mohlo negativně ovlivnit jejich kariéru, nyní jsou naopak tanečníci i soubory mnohem otevřenější. Tanečníci a tanečnice sdílí, jak se cítí, co prožívají, a soubory se opravdu pochlapily a řekly: no, pokud se tak cítíš a máš zájem prozkoumat kariéru například v marketingu, proč nepřijdeš a nestrávíš měsíc v létě v našem marketingovém týmu? Takže došlo k opravdu pozitivní změně interní kultury.

Jste také součástí International Organization for the Transition of Professional Dancers (IOTPD). Jak se liší situace britských tanečníků od těch v jiných zemích?
Bylo pro mě opravdu fascinující dozvědět se, jak to funguje v jiných zemích IOTPD, protože se to výrazně liší. V některých zemích, jako například v Německu, je to hodně o celoživotní kariéře, tančíte až do padesáti let, spolupracujete s jednou skupinou a je o vás velmi dobře postaráno. Jiný případ je Francie, kde se granty neudělují, protože o tanečníky se výborně stará stát. Jiné země jako Nizozemsko mají například méně tanečníků na volné noze než my ve Velké Británii, a také mají členský systém, do kterého se tito tanečníci mohou zapojit.
Na setkávání IOTPD je produktivní a přínosné zejména společné sdílení, což přináší spoustu inspirace. Například ve Švýcarsku se chystají vyzkoušet koncept „euro za lístek“, aby se pokusili získat peníze na podporu tanečníků. Jsem zvědavá, jak to dopadne.

Jaké jsou podle vás největší výzvy pro DCD do budoucna?
Poptávka po našich službách roste, což je částečně způsobeno tím, že jsme mnohem více vidět jako organizace. A s tím souvisí také potřeba získávat více finančních prostředků na naši činnost. V poslední době je stále obtížnější získávat peníze, existuje totiž mnoho charitativních organizací, které žádají o finanční prostředky, a jsou sponzoři, kteří kvůli tomu ukončují své programy, nebo nepřijímají žádné nevyžádané žádosti, takže musíte být pozváni. Proto vkládáme poměrně hodně energie do hledání individuálních dárců, kteří se o tanec opravdu zajímají.

Vanessa Lefrançois
Vanessa je výkonnou ředitelkou společnosti Dancers’ Career Development. Získala titul Executive MBA na Bayes Business School (dříve Cass), bakalářský titul v oboru Arts Practice and Cultural Studies na Coventry University a absolvovala školení na London Contemporary Dance School a Alvin Ailey v New Yorku. Prvních 15 let své kariéry strávila na mezinárodní scéně jako choreografka a režisérka na volné noze pro operní, divadelní a taneční soubory. 
Později pracovala jako nezávislá konzultantka v oblasti umění a kultury, má zkušenosti s vedoucími pozicemi například jako generální ředitelka Oxford Playhouse, umělecká a generální ředitelka Brewhouse Theatre & Arts Centre v Somersetu a ředitelka oddělení rekreačního tance v The Place v Londýně. Je členkou správní rady organizace South East Dance a zasedá také v podskupině OxLEP pro kulturu a návštěvnickou ekonomiku a v pracovní skupině pro cestovní ruch.