Tomáš Rychetský: „Jako divák mám rád, když jsou věci nevyřčené.“

S PKB se během své kariéry nesetkáváte poprvé. Jak se vám nyní se souborem pracuje?
Jako choreograf s nimi spolupracuji podruhé. Původně jsem hned po škole působil v PKB jako tanečník, když byl ve vedení Libor Vaculík, kterého po čase vystřídal Pavel Šmok. Během té doby jsme s Davidem Stránským udělali jednu z našich prvních choreografií. Poté jsem byl přizván na Nevyřčené ticho, které uvádělo původně Národní divadlo v rámci České baletní symfonie. Bude nakonec obnoveno i pro právě připravovaný komponovaný večer Rekviem za nekonečno. Scénu dělal Milan Cais z Tata Bojs, důležitý byl světelný design Daniela Tesaře.
Pražský komorní balet je teď v podstatě nový soubor, z minulé sezóny zůstali snad jenom tři tanečníci. Většinu souboru tvoří mladí absolventi konzervatoří, zejména Tanečního centra Praha, jedna dívka dokonce stále studuje. A já musím říct, že jsem byl velice překvapen, jak dobře se s nimi pracuje a jak jsou připravení. V rámci Balet Praha Junior hodně pracovali s řadou choreografů, zejména s Attilou Egerházim, a ta průprava je na nich hodně patrná, umí poslouchat a reagovat.