Tři otázky pro Edhema Jesenkoviće

M.E.N. Foto: Archiv E. Jenenkovic

Autor: Kristina Soukupová

Byl jste s vaším dílem M.E.N vybrán jako „priority company“ pro síť Aerowaves. Díky čemu jste se podle vás dostal do tohoto prestižního výběru?
Je velice těžké mluvit o výběru, pokud jsem s dílem osobně spjat. Když jsem se šel podívat na některé jiné choreografie od ostatních vybraných tvůrců, přemýšlel jsem o tomtéž. Asi je na M.E.N něco speciálního a dobrého. Myslím, že bychom měli tvořit jen přesně podle toho, jak cítíme, a nemyslet při tom na důsledky, zda se dílo bude hodit do určité kategorie či zda bude tam či onam vybráno.

Z jakého důvodu jste si vybral tanec a choreografii jako své výrazové prostředky?
Mé rozhodnutí vzniklo čistě náhodou. Jako uprchlík žijící v devadesátých letech ve Švédsku jsem si nemyslel, že se budu živit tancem. V mládí jsem byl hodně zvědavý a zkoušel jsem různé možnosti vyjádření skrz sport, umění a hudbu. Tanec, zdá se, může vyplnit toto vše najednou a já mu propadl. Po letech strávených jako profesionální tanečník byl pro mě přirozený krok k choreografii. Mohu kombinovat znalost kompozice hudby spolu s kompozicí těl v prostoru a vyjadřovat emoce či příběhy.

Jak důležitý je pro vás vztah hudby a tance?
Je velmi důležitý, protože to, co vidíme, a to, co slyšíme, vytváří celistvý obraz a pocit v těle diváka. Když cítíme zvuk a vidíme tanec, přestože nemusíme přesně rozumět, napadají nás otázky a cítíme zvědavost…