Tři otázky pro garanta ZUŠ Open Jiřího Bubeníčka
V úterý 30. května 2017 proběhne v mnoha místech České republiky celostátní happening základních uměleckých škol ZUŠ Open. Za touto aktivitou, jejímž cílem je zviditelnit aktivity ZUŠ, stojí Nadační fond Magdaleny Kožené. Garanty projektu jsou i známá baletní dvojčata, bratři Jiří a Otto Bubeníčkové. Podařilo se nám zastihnout Jiřího Bubeníčka a položit mu při té příležitosti několik otázek.
V čem přesně spočívá vaše role garanta projektu ZUŠ Open, jak se budete na projektu podílet?Pro každý obor v základních uměleckých školách byl nadačním fondem vybrán zástupce z řady úspěšných umělců, kteří se mohou s dětmi podělit o své zkušenosti. Řekl bych, že role garanta ZUŠ Open má dvě roviny. Jedna je vlastně motivační a symbolická. Snažíme se upozornit na taneční aktivity v uměleckých školách a být jakýmsi vzorem pro děti. Zároveň se v den konání ZUŠ Open rozjedeme do regionů a osobně podpoříme vybrané akce. ZUŠ Open proběhne opravdu po celé republice a jsem rád, že i tanec má pevné zastoupení. Proč jste se rozhodl podpořit tento projekt a v čem vidíte smysl vzdělávání dětí v umění v ZUŠ?
Pro mě umění, konkrétně tanec, je něco jako vzduch. A tak jako vzduch je tanec naprosto nezbytnou součástí života, rozvíjení duše, intelektu a lásky. Umělecké vzdělávání dětí a mládeže je proto velice důležité, a když je možnost, rád jako profík pohybu pomohu! Proto si velice vážím nabídky Magdaleny Kožené a s nadšením podpořím projekt ZUŠ Open, na kterém se bude i tančit. Svoji profesionální taneční kariéru jste ukončil v loňském roce v rámci turné s inscenací Orfeus. Jaké jiné plány v současnosti máte, na čem pracujete?
Nyní mám čerstvě po premiéře celovečerního baletu Rusalka. Stavěl jsem choreografii pro státní soubor Badisches Staatstheater Karlsruhe, jenž je pod vedením známé bývalé hvězdy stuttgartského baletu a nynější ředitelky a profesorky paní Birgit Keil a pana profesora Vladimira Klose – Čecha, který byl rovněž hvězdou v baletním souboru ve Stuttgartu. Otto k tomu vytvořil scénografii a kostýmy. Hudbu jsem si vybral převážně od Leoše Janáčka a jednu skladbu od Antonína Dvořáka. Tedy jak příběh, tak celý umělecký tým je český! Dále chystám soudobý balet pro soubor v Norimberku u pana ředitele Goya Montera. Bude to vlastně i moje první spolupráce s návrhářkou a mojí ženou Nadinou Cojocaru. Oslovil mě také Jiří Jelínek pro jeho první letní taneční školu. Čeká mě i učení na podobné škole na stáži v Madridu, potom odlétáme s manželkou do Tokia, kde učím celý srpen v ArchiTanz. Japonsko miluji a už se moc těším.
Jiří Bubeníček (*7. října 1974), tanečník a choreograf, ještě za studií na TK Praha obdržel mezinárodní ocenění – Prix de Lausanne a Cenu televizních diváků (1992). V Hamburském baletu na sebe upozornil elegancí a formální vybroušeností svého projevu spolu s niterným lyrismem. Tyto přednosti uplatnil například v choreografii George Balanchina Téma a variace nebo v roli Rytíře des Grieux v Dámě s kaméliemi. Ztělesnil titulní role v baletech Johna Neumeiera, Matse Eka, Natálie Makarovové a dalších. Rozpětí jeho hereckých možností je nebývale široké: od rolí plných humoru a komiky po úlohy lyrické a tragické (Solor v Bajadéře, Ludvík Bavorský v Iluze jako Labutí jezero). John Neumeier pro něj vytvořil několik rolí: Trepljova v Rackovi (2002) a zejména úlohu geniálního tanečníka Nižinského (Nijinsky, 2000). V roce 2002 mu byla udělena cena Benois de la danse za roli Armanda Duvala v Dámě s kaméliemi. Od roku 1999 se věnuje choreografii, pro pražskou Laternu magiku vytvořil v roce 2002 dvě části představení Graffiti (hudba Peter Gabriel, Philip Glass). V tomtéž roce získal druhou cenu na mezinárodní baletní soutěži ve Varně za choreografii Made on Earth na hudbu Christiana Zehndera. V letech 2006–2016 působil jako první sólista baletu Semperoper v Drážďanech. V roce 2016 ukončil profesionální kariéru tanečníka a věnuje se více choreografii (např. Toccata, Faun, Obraz Doriana Graye, Dech duše, Piano, L’Heure Bleue, Orfeus).
josefina
Vážená pani Šturová,dodatečne blahopřeji k významnemu jubileu.Vždy jsem se svojí rodinou obdivovala umeni jak Vaše,tak…Rozhovor s Astrid Štúrovou: „V divadle to byla krásná léta, bylo to naplnění mého dětského snu…“