Tři otázky pro Mária Radačovského o West Side Story
Brněnské Národní divadlo chystá na 25. listopadu premiéru tanečního představení West Side Story. Ředitele baletního souboru a choreografa titulu Mária Radačovského jsme zastihli na festivalu Life! a položili jsme mu několik otázek.
Jak jste přišel na nápad uvést West Side Story právě zde na Výstavišti? Částečně za to může současná situace, jelikož v Janáčkově divadle právě probíhá rozsáhlá rekonstrukce. Hledali jsme tedy titul, který by bylo možné uvést v jiném prostředí. West Side Story se do industriálního prostředí pavilonu P na brněnském výstavišti hodí. V případě naší verze se bude jednat o světový unikát. Jsme totiž jediný soubor na světě, který má možnost uvést tento titul jako ryze taneční představení, a ne jako muzikál. Nakolik vnímáte v současné době téma novodobého Romea a Julie jako aktuální?
Téma je stále aktuální s ohledem na to, co se nyní děje v Evropě a ve světě. Diferenciace na bílé a černé, na lidi různého vyznání. Je smutné, že nejsme schopní poučit se z nedávné historie. Pamatuju si, že jako mladý kluk jsem pomáhal stříhat plot, když se po revoluci otevřely hranice, a dnes budujeme ploty nové. Dnes už vlastně ani není kam emigrovat.
Netradiční prostředí Výstaviště bude mít vliv na scénické řešení. Prozradíte nám něco bližšího? Bude téma vycházet ze slavné filmové verze z roku 1961 či bude více posunuto do současnosti? Inscenace bude plná překvapení. Diváci budou sedět na dvou protilehlých tribunách a stanou se tak i součástí souboje dvou znepřátelených gangů Tryskáčů a Žraloků. Díky tomuto uspořádání scény si tanečník nebude moci nikdy oddychnout. Co se týče zpracování, snažím se příběh vyjádřit vlastním pohybovým slovníkem. K době padesátých a šedesátých let odkazují především kostýmy, ale i móda se v dnešní době opakuje, takže jsou vlastně aktuální. Oproti filmu zde hrají velkou roli automobily, i představitel Tonyho bude jezdit na jevišti autem. Auto totiž vnímám jako současný významný symbol statusu zvláště mladých mužů. Cítím ve společnosti přehnanou touhu „mít“ oproti „být“ a chtěl bych na to poukázat. Především to bude samozřejmě o velké lásce.
Mário Radačovský Po dokončení studia na Taneční konzervatoři Evy Jaczové v Bratislavě nastoupil v roce 1989 do Baletu SND, kde se po krátkém čase stal sólistou. V roce 1992 dostal nabídku tančit v Netherlands Dance Theatre Jiřího Kyliána v Haagu, ale ještě před svým nástupem přijal půlroční angažmá jako sólista Baletu NdB. V roce 1999 se stal se prvním sólistou souboru Les Grands Ballets Canadiens v Montrealu. Do Baletu SND se vrátil v roce 2000 jako hostující sólista, v letech 2006–2010 byl jeho uměleckým šéfem. Je zakladatelem souboru Balet Bratislava, který vedl až do jeho zrušení (2011–2013). Od sezony 2013 je uměleckým šéfem Baletu NdB. Choreograficky začal tvořit v roce 2002 v Grand Ballets Canadiens v Montrealu. Jeho prvotinou byla miniatura The Letter, dále zde vytvořil Inspiraci (2002) a Train Station (2004). Po svém návratu do SND uvedl balety Zmena (2005), Stretnutie s Labuťou I. (2007), Warhol (2007), 68 (2008) a Everest (2009). V Baletu Bratislava pak např. Monos (2012), Queen (2013) nebo muzikál Mata Hari (2013). Většinu svých choreografií ale vytvořil za hranicemi Slovenska: pro kanadský Jeune Ballet du Quebec Bolero (2006), v USA pro Grand Rapids Ballet Romeo a Julie (2011), Black and White (2012) a Beethoven (2015), pro Diablo Ballet v San Francisku Compulsive (2013). Další choreografická díla uvedl v Česku: Osudové lásky v Baletu NdB (2012) a Slovanský kvartet (2014) pro Pražský komorní balet. V zahraničí dále připravil premiéru klavírního koncertu Rihardse Dubry v Lotyšském národním baletu v Rize (2014) a muzikál Maria de Buenos Aires pro Národní operetu v Bukurešti (2010).
josefina
Vážená pani Šturová,dodatečne blahopřeji k významnemu jubileu.Vždy jsem se svojí rodinou obdivovala umeni jak Vaše,tak…Rozhovor s Astrid Štúrovou: „V divadle to byla krásná léta, bylo to naplnění mého dětského snu…“