Tanec školám probíhá v Praze a Středočeském kraji a taneční umělci*umělkyně spolu s hudebníky*hudebnicemi přicházejí do škol, aby po dobu tří měsíců vedli každotýdenní bloky Kreativní pohybové výuky.
Jaká tři slova se ti vybaví, když se řekne Tanec školám?
Kreativita, svoboda, pohyb.
Jak ses poprvé k tomuto projektu dostala?
Tehdejší koordinátorka Tance školám Martina Filinová mě oslovila, abych byla asistentkou Petře Pellarové. Velmi rychle potom jsem se stala lektorkou. V té době jsem byla lektorkou v dětském studiu Altík a byla jsem z toho trošku uhnaná. Děti tam chodily na odpolední kroužek a cítila jsem strašný tlak, který jsem si ale i já sama vytvářela, že závěrečné představení musí být fakt skvělé. Pak jsem si uvědomila, že mě začal bavit systém, kdy chodím do školy a děti si tanec nevybírají jako kroužek, kam by přišly připravené v sukničkách. Ve škole jde spíše o kreativní pohyb.
Byla pro tebe první zkušenost s prací ve školní třídě šokem?
Na první škole děti velmi spolupracovaly, takže to šok nebyl. Ale potom jsem postupně zažila snad všechny typy škol a na některých šok nastal. Setkala jsem se s dětmi z úplně jiných sociálních vrstev, které spolupráci odmítaly, a najít cestu, aby se něco událo, bylo opravdu těžké. Šokem byla také práce na ScioŠkolách, protože jsem s touto formou výuky neměla předtím zkušenost. Jiná byla také spolupráce se školou s intuitivní pedagogikou, práce s první třídou, kde byl nastavený systém, že pokud se děti nechtějí účastnit, tak nemusejí. Když si například jedna holčička, která ve třídě měla vůdčí pozici, sedla, tak si postupně sedla všechna děvčata. A na výzvu k účasti opáčila, že nemusí. Ale opravdu záleží na skupině a třídní učitelce. Nedávno jsem byla na té samé škole znovu a fungovalo to dobře.