I malé soubory potřebují granty!

Lucie Břinková. Foto Barbora Truksová

Lucie Břinková. Foto Barbora Truksová

Za poslední roky jsem viděla desítky skvělých představení malých tanečních souborů z Prahy i z regionů. Měla originální nápad, zpracování, zaujala na první pohled, pracovala se zajímavým prostorem (často se jednalo o site-specific projekty), se světly, zajímavou hudbou… Prostě opravdu kvalitní zážitek.

Jenže řada těchto představení je koncipována komorně. Některá záměrně, u jiných to určuje prostor, v němž se odehrávají. Většinu z nich navštívilo 15 až 20 diváků. Cena vstupenky na tato představení se pohybuje kolem stokoruny. Čistý výdělek ze vstupného za jedno představení tedy činí 1500 až 2000 Kč. V průměru tři tanečníci, osvětlovač, zvukař, pronájem prostoru. Pane jo, to je teda balík pro každého! Zaplacení hodin a hodin zkoušení ponechávám stranou. 

Grantový systém, který zde v Čechách máme, je trochu nespravedlivý. Dotace často dostanou díla absolutně nezajímavá a nudná, ale zaštítěná nějakým zvučným jménem. Tak se stává, že velmi povedená a originální představení, která nejsou dotovaná, nemají šanci vyniknout, protože mohou být reprízována maximálně jednou. Že na nich tvůrci nic nevydělají, už se bohužel stává standardem, ale doplácet na ně nemohou. Nestálo by za to, když teď bilancujeme a vyhodnocujeme proběhlé projekty, přehodnotit kritéria pro rozdělování dotací? 

Témata článku

Tanec