První baletní premiérou roku 2018 v libereckém Divadle F. X. Šaldy bude balet Malý princ. Autorkou libreta a choreografie je francouzská tanečnice a členka libereckého souboru Margaux Thomasová, která nám své první celovečerní dílo představila v následujícím rozhovoru.
Proč jste si vybrala literární předlohu Malého prince? Je to pro vás jako pro Francouzku důležité dílo?
K výběru tohoto díla jsem došla tak trochu náhodou. Hledala jsem téma, které bych Aleně Peškové navrhla, a volba Malého prince byla přirozená. Zájem mých blízkých mě posílil a utvrdil v tom, že Malý princ byl pro liberecké tanečníky vhodně zvolený. Doufám, že nikoho nezklamu.
Dílo Saint-Exupéryho znám od dětství a jeho filozofie mě vždy přitahovala. Malý princ má onu věčnost mýtů a příběhů, představuje svět, který mě fascinoval. Při výběru tohoto francouzského titulu nehrál roli šovinismus, zvláště když víme, že kniha poprvé vyšla ve Spojených státech amerických v angličtině a ve francouzštině. Francouzská veřejnost objevila Malého prince až později. Jednoduše řečeno: Malý princ je pro mě důležitý titul, zvláště teď, po celé té práci, kterou tvorba baletu vyžadovala.
Znáte nějaký balet inspirovaný tímto velkým dílem Saint-Exupéryho?
Malý princ je téma, které inspirovalo mnoho choreografů, jako je François Mauduit, Guillaume Côté, Arja Pettersson nebo Dominic Wong. Obzvlášť mě zaujal balet, který vytvořil holandský choreograf Didy Veldman pro Les Grands Ballets Canadiens de Montréal.
Viděla jsem, že Malého prince má na svém repertoáru také Laterna magika. Bohužel jsem ještě neměla čas tuto choreografii zhlédnout. Doufám, že to budu moci napravit!
Jaký pohybový slovník jste zvolila? Více klasický, nebo současný?
Nezůstala jsem u nějaké charakteristické estetiky klasické, nebo současné. Tanečníci v Liberci mají různé kvality, takže jsem chtěla využít talentu každého z nich. Choreografie je tak klasická, neoklasická a současná, podle planet, které Malý princ navštěvuje.
Pracujete pouze s baletním souborem Divadla F. X. Šaldy v Liberci, nebo i s dětskými tanečníky?
Rozhodla jsem se pracovat pouze s libereckým baletem. Nabízela se i možnost, že by Malého prince ztvárnil dětský tanečník, ale raději jsem pro tuto roli vybrala Mariku Hanouskovou.
Téma Malého prince je velmi poetické, plné nadpřirozených prvků. Jakou roli bude hrát ve vašem baletu scénografie?
Příběh Malého prince je poetický, kouzelný a jeho značná část je ponechána snům. Scénografii jsem zvolila velmi jednoduchou, dokonce minimalistickou. Žádné projekce ani velká výprava. Při své první celovečerní práci jsem se nechtěla rozptylovat. Kostýmy jsou jednoduché, ale pestré. Zvláště doufám, že kouzlo zapůsobí díky tanečníkům a hudbě Cyruse Meuranta, zkomponované pro tuto příležitost.
Je Malý Princ vaší první choreografií?
Už jsem měla možnost choreografovat během studia na taneční škole Roselly Hightower, kde studenti dostávají možnost prezentovat své práce během večera nazvaného Carte Blanche. Stejně tak jsem tvořila kratší díla nepřesahující deset minut a různá sóla. Ale Malý princ je mou první celovečerní choreografií. Jsem šťastná za důvěru Aleny Peškové i podporu mého partnera Macbetha Kaněry během tohoto obohacujícího dobrodružství.
Jaká byla vaše profesionální dráha před tím, než jste nastoupila do libereckého angažmá?
Po dvou letech v Cannes Jeune Ballet jsem se připojila k Balletto di Roma, souboru s neoklasickým a současným repertoárem sídlícím v Římě. Pak jsem strávila rok v Paříži, kde jsem spolupracovala s několika choreografy na různých projektech. Jednu sezonu jsem tančila v ostravském baletu, kde se mi líbilo, a pak jsem získala angažmá v libereckém baletu.
Margaux Thomasová absolvovala v roce 2009 taneční konzervatoř v Cannes (klasický a současný tanec), první profesionální zkušenosti sbírala v souboru Cannes Young Ballet. Na jednu sezonu se stala členkou italského souboru Balletto di Roma. Poté se vrátila do rodné země. V Paříži spolupracovala s choreografy jako Nans Pierson, Fabio Crestale, Maggie Boogaart nebo Ghislain de Compreignac. V srpnu 2013 se zúčastnila kurzu Daniela Squira v Ostravě, který se zaměřoval na taneční styl Merceho Cunninghama. Odtud už vedla krátká cesta do Národního divadla moravskoslezského, kde v sezoně 2013/2014 tančila v klasickém baletu La Sylphide (choreografii dle Augusta Bournonvilla upravila Karina Elver). V ostravském Národním divadle tančila také v Janáčkově Po zarostlém chodníčku v choreografii Jiřího Kyliána. Od září roku 2014 je členkou baletního souboru Divadla F. X. Šaldy. Zdroj: ww.saldovo-divadlo.cz/lide/detail/r/margaux-thomas
Roman Zotov-Mikshin
Znova si nerozumíme. Já jsem odpovídal na poslední větu z Vaší předchozí odpovědi. “Není to celé naprosto zbytečná…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr