Média mají v současné době obrovský vliv na formování názoru široké veřejnosti na všechna umělecká odvětví, tanec nevyjímaje. S krátkými recenzemi nejvýznamnějších premiér se občas setkáváme v českých denících, jediným tištěným periodikem oboru je Taneční zóna, která reflektuje současný tanec na české i zahraniční scéně. Částečně se tanci věnují také Divadelní noviny v tištěné i elektronické podobě.
Ať se nám to líbí nebo ne, 21. století je stoletím internetu. Můžeme tam najít velké množství videoukázek různých kvalitních i nekvalitních produkcí. I naše Taneční aktuality jsou prvním českým on-line časopisem, který přináší informace z profesionálního tance, pantomimy a nového cirkusu. Co do šíře záběru asi nemá v tomto oboru konkurenci. Zachráněný internetový portál Opera Plus, který bojoval za svou existenci a byl obnoven k 3. 9. 2018, vytváří jedinečnou platformu v oblasti hudby, opery a tance. I v českém rozhlase, hlavně na stanici Českého rozhlasu Vltava, se sporadicky setkáme s tématy týkajícími se tance.
Zbývá nám médium obecně nejsledovanější a tím je televize. Ta může zpřístupnit a popularizovat různé druhy umění, ke kterým si divák možná později najde cestu. Tuto roli by měla plnit veřejnoprávní televize, která disponuje speciálními kanály určenými pro „náročnějšího“ diváka, jako je ČT 2 a hlavně ČT ART. Najdeme zde hudební pořady všeho druhu, občas nějaké to divadelní představení, výjimečně záznam operní, operetní či muzikálové inscenace. Taneční pořady ale téměř žádné. Světlou výjimku tvořil v nedávných dnech přímý přenos České televize Mosty času v choreografii Jiřího Kyliána, který uvedl Balet Národního divadla u příležitosti oslav vzniku republiky.
Tanec však už zdaleka není takovou Popelkou, za kterou jej mediální magnáti stále mají. Potřebuje popularizovat, ukazovat, vysvětlovat a získat diváky. Veleúspěšná show Star Dance to nezachrání. Média v tomto případě spí. Kdo je probudí?
Další sloupky si můžete přečíst ZDE.
Eliška Brtnická
Děkujeme, to nás moc těší!Thin Skin – Křehkost kovových prutů