A dotaz z publika by nebyl?

Post-post… postmoderní doba si zakládá na benefitech a otevřenosti. Proto v současnosti umělci, instituce a festivaly k představením v rámci vstupenky nebo mírného doplatku nabízejí doprovodné aktivity, jako jsou tvůrčí dílny, tréninky, dramaturgické úvody, prohlídky, ale i gurmánský zážitek, hlídání dětí nebo zdarma téměř již „povinné“ diskuse po představení.

5. 1. 2022 úhel pohledu

Hana Strejčková - Dvě deci po Konkurzu. Foto: Miloš Šálek.

Autor: Hana Strejčková

V čem ale tkví atraktivita těchto debat umělců s diváky? Jejich počet bezesporu zvyšuje bodovou úspěšnost u hodnotitelů grantových žádostí, ale proč by samotní diváci měli ochotně zůstávat v hledišti, a navíc se tázat? Proběhl výzkum, co se v dotazujícím divákovi odehrává, když formuluje a vysloví otázku? Pokud zvědavost zasahuje jeho komfortní zónu, pravděpodobně znejistí, stoupá mu hladina adrenalinu a kortizolu a je záhadou, proč po konci produkce nadále setrvává. Jestli se ale ptá rád, nachází v diskusích uspokojení a jede na vlně endorfinů.

Kudy tedy vede cesta? Od přání diváka diskutovat? Od umělce toužícího po názoru publika? Anebo od zastřešujícího subjektu uvědomujícího si potřebu otevírat dialog mezi jevištěm a hledištěm? Debaty navíc zatím neumožňují žádné anonymní komentáře. A tak stojí za zvážení, zda jednou nenechat v publiku kolovat klobouk s tužkou a lístečky…

Poutavé diskuse perlí zkušenosti a moudra s humorem, dávají prostor divákům a pozornost umělcům. Jejich tok každopádně filtruje především moderátor. A zda namíchá pronikavě chutnou kávu French press, anebo rozlívá třikrát vylouhovaný běžný čaj, je pak především na něm. Ať už před diváky stojí nervózně poprvé, anebo je fanouškovsky zapáleným průvodcem či ostříleným matadorem, měl by mít v rukávu pár triků jak ladit chutě. Moderátor rekrutující se mimo obor diskuse může potopit jeviště i se sebeslavnějšími dotazovanými, moderátor „kamarád, partner, kolega“ se jen těžko ubrání subjektivně sugestivním rovinám a uplatňování korektivu. A ten příliš zkušený a odvětví znalý zajistí intelektuální úroveň, ale může svým přístupem odradit přísun „lidových“ dotazů z publika. A moderátor, který jen posouvá mikrofony, sublimuje do role neviditelného zprostředkovatele. Svým přístupem sice rozpouští rampu, ale ztrácí se s ním stmelující prvek a časomíra.

Kočírování diskusí totiž občas svou délkou předčí i samotný umělecký výkon. Za každých okolností je proto zásadní umět brilantně bruslit mezi tematickými a časovými mantinely, dokud je o čem, a především pro koho zapřádat dialog.

Další sloupky si můžete přečíst ZDE.