Cirkusem k desegregaci?

Cirkusem k desegregaci?

Autor Lucie Štádlerová

Zatímco tradiční vzdělávací přístupy povyšují a protežují sportovně nadané šampiony, cirkusové disciplíny zahrnují tak širokou paletu aktivit, že každý se v něčem „najde“. Někomu se daří víc v žonglování, jinému třeba ve vzdušné akrobacii, stačí si jen vybrat to, v čem se konkrétní osoba cítí dobře, a rázem zažije vlastní úspěch. Děti s potížemi s hrubou motorikou a puberťáci si v tělocviku zažívají různé stupně segregace z mnohých důvodů, ať už se jedná o proměnu těla vlivem růstu, špatnou koordinaci či nedostatečný talent. Díky tělocirku se ale ocitnou v prostředí, kde mohou být úspěšní, třeba stejně jako jiní atleticky vysportovaní spolužáci. 

Na začátku listopadu proběhla konference EDUinu Lepší škola, která pomocí příkladů dobré praxe inspiruje k lepšímu a modernějšímu vzdělávání. Velkým tématem této konference, které se dotýká některých škol z vyloučených lokalit, byla de/segregace, u nás spojované především s romskými dětmi, ale objevuje se i kvůli rozdílům v nadání nebo talentu dětí. V jedné z panelových diskuzí na toto téma, ve které se především popisovaly různě úspěšné cesty k desegregaci, zasedl i Adam Jarchovský, metodik cirkusové pedagogiky, artista a spoluautor knih Tělocirk a Základy cirkusové pedagogiky. Představil své několikaleté zkušenosti z výuky předmětu tělocirk na běžných českých školách a ty přinášejí poznání, že cirkusová pedagogika může desegregaci napomoct. 

Skvělé mi na tom přijde jednak to, že taneční a pohybové umění prostupuje hlavní vzdělávací proud čím dál víc, důkazem jsou také projekty jako Tanec školám a Škola tančí. Všechny tyto aktivity vykazují podobný dopad na vzdělávání dětí a mládeže. A pak že i samotní zřizovatelé škol a jejich ředitelé si začínají tohoto úspěchu všímat, a pokud chtějí budovat lepší školu, jsou ochotni do těchto aktivit investovat čas i peníze.