Hledá se divák (verze podzim 2021)
Obojí s sebou neslo určité napětí, těšení a pocit úspěchu, pokud jste vstupenku po vyvinutí určitého úsilí získali. Samozřejmě myslíme pěknou vstupenku, přece chcete vidět všechny jemné nuance výrazu i propnutí nártů. Jenže covid nám vedle jiných věcí odnesl i toto napětí – diváci se do hledišť totiž vracejí jen velmi váhavě, příliš neplánují, a když už se do divadel vydávají, pak koupi nechávají na poslední chvíli. Co je však takové mrzeníčko neurotických diváků, mezi které se řadí i autorka tohoto textu, proti mrzeníčku v divadlech, která se musí s novým chováním diváků vypořádat.
Nezainteresovanému člověku se může zdát, že prodej vstupenek je vlastně jednoduchá záležitost – před premiérou se vytvoří kampaně a propagace, zveřejní se program, spustí prodej a divák si to své již najde. Premiéry ve veřejném prostoru či v médiích, starší tituly zase „šuškandou“. Tak jednoduché a nahodilé to ale není, prodejní strategie tvoří magický koktejl, za kterým stojí mnohdy nečekané množství kreativních, pro diváky neviditelných nápadů. K takovému čarování je nutno především jedné věci – precizní znalost prostředí, na které cílíme. Jenomže pandemie ono chování změnila a dlouhá léta fungující strategie přestaly fungovat.
Uvolnění na začátku loňské sezony se neslo v určité nejistotě a strachu, hrálo se za výrazně omezené kapacity, divadla řešila, jak se za pochodu vypořádat s měnícími se podmínkami. A do hledišť se vydávali zejména ti, pro které byla několikaměsíční pauza nesnesitelná a kteří hodlali „své“ umělce podpořit za každých okolností. Ale letos je to celé zase trochu jinak. Mnoho lidí nevěří, že divadla zůstanou otevřená, nošení respirátorů už všechny otravuje, no a především – diváci, kteří si dříve nedokázali představit život bez několika návštěv kultury do týdne, najednou zjistili, že zajít na sklenku lahodného moku může být příjemné i bez návštěvy divadla. A ještě si u toho lépe popovídáte.
A tak se o diváky bojuje a třeba to přinese zajímavé a kreativní marketingové kampaně kulturních institucí. S touhle změnou je třeba se vyrovnat – diváci nyní daleko více kupují vstupenky na poslední chvíli, a tak není problém sehnat vstupenky na tituly, které byly dříve vyprodané dlouho dopředu. Jenže divadla tak zůstávají v nejistotě. Skutečně se podaří večer vyprodat? Nebylo by lepší zrušit některé reprízy? Plánovat jich méně? Upravit cenovou politiku a jakým směrem? Anebo prostě omezit počet premiér? Nebo začít na diváky vyskakovat jak plyšoví maskoti lákající na thajské masáže? Samé otázky a nejasné odpovědi. Napadá vás, čtenáře, co by vás přesvědčilo k návštěvě divadla?
Další sloupky si můžete přečíst ZDE.
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?