Je tanečník připraven na vstup do mediálního světa?

Veronika Štefanová. Foto: Vojtěch Havlík.

V rámci diskuze o medializaci tance, kterou pořádaly Taneční aktuality během letošního festivalu Tanec Praha, byla možnost setkat se s mladými tanečními profesionály a profesionálkami na Prahu jejich kariéry. My, zástupci médií – veřejnoprávních i nezávislých – jsme tak měli možnost vyslechnout si, s jakými překážkami se na cestě do mediálního prostředí tito mladí umělci potýkají.

Jaká média oslovit a jakým způsobem? Co jim nabídnout? Jak přesvědčit zástupce masmédií, že tanec do nich patří? A jak se zbavit nejistoty a získat důvěru pro vystupování a sebeprezentaci? Nic z toho není snadný úkol a klade na tanečníky, zvyklé vyjadřovat se často beze slov pohybem, velké nároky. Ale pravdou také je, že profesionál by toto všechno měl zvládnout.

Umělci získávají potřebné „know how“ k pohybu v mediálním prostoru až během let své tvůrčí praxe. Nicméně nebylo by na škodu, kdyby budoucí taneční profesionály – zvláště ty, kteří se chtějí vydat cestou „volné nohy“ a nezávislého umění, na hony vzdáleného PR záštitě státem či městem zřizované instituce – někdo na vstup do mediálního prostoru připravil. Otázkou je, zda tento úkol mají na svých bedrech taneční školy, které z těchto lidí profesionály formují, nebo zda by se o mediální průpravu měli zajímat sami tanečníci? Ovšem kdy, když většinu času tráví tréninkem, přípravami nových inscenací a v ideálním případě i uměleckým výzkumem, semináři, workshopy a dalším sebevzděláváním? Jako pomoc se nabízí spolupráce s dobrými kulturními PR manažery a copywritery. Jen kde na to v neziskovém uměleckém sektoru závislém na grantové podpoře vzít a nekrást?

Mnoho otázek, málo odpovědí. Na jednom se ale shodneme, a tedy že tanec – i když často těžko uchopitelný – do médií patří a je mnoho cest, jak o něm informace šířit a jak ho reflektovat. Tanečníci a tanečnice ale musí zástupcům médií podat pomocnou ruku a umět je nasměrovat.