Je to poslání…
Kolem nás stále víří množství znepokojivých zpráv. Jednou z nich, v poslední době v médiích přetřásanou, je inflace. Její výše zaskakuje ekonomy, politiky a nejvíce ji pociťujeme v našich peněženkách. Zaměstnanci některých odvětví mají šanci, že se jim dostane satisfakce alespoň v částečném navýšení platu. Dalšího nárůstu ohodnocení se snad dočkají pedagogičtí pracovníci základních a středních škol. Je také nejvyšší čas věnovat stejnou pozornost platům v uměleckém vysokém školství, nebo jeho osazenstvu při současných cenách hrozí vymření hlady po meči i po přeslici.
Lucie Dercsényiová. Foto: Michal Hančovský.
Inzerce
Vysokému, uměnímilovnému školství, se totiž uspokojivé navýšení honorářů úspěšně vyhýbá. Ti, kteří po letech studia dosáhnou doktorátu, docentury či profesury, zjistí, jak bláhové je očekávat náležité platové ohodnocení, které by odráželo získané znalosti, zkušenosti, erudici a schopnosti. Doktorský titul například v oboru taneční vědy aktuálně znamená, že se externistům zvýší sazba za hodinu o pár desítek korun a na účtu jim přistane rovných dvě stě devadesát sedm korun. Oči pro pláč zůstávají i těm, kteří na zmíněné umělecké půdě mají smlouvy interní. V roce 2015 jejich hrubá měsíční mzda činila třiadvacet tisíc korun českých. V současné době výplata může s trochou štěstí dosáhnout výše, kterou nabízejí na billboardech pokladním supermarketů či skladníkům doručovacích firem.
Bylo by tak na místě, aby se pedagogickému sboru na nejvyšší laťce múzického vzdělávání dostalo důstojné valorizace peněžitých odměn. Stala by se jistě i motivací pro nastupující generaci přednášejících, kteří zvolený umělecký obor navzdory nepříznivým finančním okolnostem neopouští a postupně se etablují v rámci svých alma mater. Nelze se přeci do nekonečna konejšit magickým zaříkávadlem: Vždyť je to poslání…