Komunikace – staronová potřeba oboru?
Jedním z cílů této praxe je totiž oproti jiným, zavedeným konceptům zájem dospět do stavu shody, tedy všestranně výhodné situace, ne kompromisu. K němu se dá dojít dobře vedenou a otevřenou diskuzí, kladením různých otázek, zájmem a nasloucháním druhým. Zároveň proces takové komunikace není jen o nastavování „pocitu domova“. Jde také o volbu slov, o změnu paradigmatu ve vyjadřování, a především přemýšlení. Něco jiného je říct: „Jak bychom to mohli udělat, co navrhujete?“ a „Uděláme to tak, jak říkám.“
V tanečním oboru je mnoho lektorů, pedagogů či tvůrců, které by mohl tento typ komunikace zajímat. Jde přece jen o víc než výuku tance a pohybu, ale také o vztah s dítětem, studentem i dospělým. Čím víc investujeme do vztahu, tím úspěšnější bude celý tvůrčí proces. Ze stejného důvodu by se o komunikaci mohli zajímat všichni projektoví manažeři a vedoucí organizací. Mít dobře nastavené struktury a vztahy je snem i velkých, bohatých firem.
Takže už žádní rozhádaní umělci při kolektivní tvorbě. Žádné neefektivní schůzky v kulturních organizacích. Žádné zablokované děti, které se bojí říct svůj názor a udělat chybu. Žádné hádky při zkoušení a vymýšlení nové performance. Žádné obviňování ani omlouvání za vlastní potřeby. Žádné slovní přestřelky a urážky, ale ani žádný kompromis! Kouzelné slovo je shoda. Třeba se zde opravdu otevře nová oblast vzdělávání a nabývání zkušeností, která vlastně ani tanci není tak vzdálená. Vždyť i umění, pohyb, tanec a vše ostatní jsou založeny na komunikaci.
Jiří Vacek
Dobrý den, mám tu čest přihlásit se k tomu, že paní Miroslavu Pešíkovou, primabalerinu Národního divadla, znám osobně z…K výročí Miroslavy Pešíkové