S Pražským improvizačním orchestrem v Ponci

„Mozaika výstupů tanečníků: trio, duet, sólo. Pět těl na jevišti v jednom shluku a poté se opět rozbíhajících prostorem. Ostře vymezený pohyb, bez váhání, motiv kroků na vysokých pološpičkách zarážených do země. Hledání vhodného prostoru až na zadní stěně, čekání, naslouchání, souznění, úleva v hladkém objetí. Zvuky linoucí se ze dvou stran, z mnoha nástrojů a několika hlasivek, vizuálně upozadění hudebníci posílající ke spolupráci s tancem svůj výrazný zvuk.“ Toto je moje slovní improvizace na improvizaci hudebně-taneční, která se udála v divadle Ponec.