4+4 dny v pohybu 2017

23. 8. 2017 zprávy

Mezinárodní festival současného umění 4+4 dny v pohybu na jedné straně přiváží do Prahy každý rok aktuální divadelní a taneční projekty, které často spojují různé žánry s využitím multimédií. Na straně druhé si jako své hlavní centrum vždy vybírá nevyužité či prázdné budovy v centru Prahy. Nejinak tomu bude i letos. Od 6. do 14. října 2017 tak program v Divadle Archa, Ponec, Alfred ve dvoře a ve Studiu ALTA představí jak přední evropské tvůrce tak i umělce a soubory z Angoly, Alžíru, Maroka, Ukrajiny, USA, Kanady či Pobřeží slonoviny. Více informací na www.ctyridny.cz.

Po loňských Radničních domech festival obsadí Karlínskou kasárnu. Jejich prostory zaplní rozsáhlá výstava současného umění AMIWHATIAMTHINKINGABOUT sestavená z objektů, maleb či instalací 40 autorů pod vedením kurátorů Tomáše Svobody a Ondřeje Chrobáka, dále krátké filmy, výtvarné dílny pro základní a střední školy, workshopy, komentované procházky po Karlíně, diskuse o současném umění, festivalová škola a také kavárna a bar. Proběhnou zde také premiéry řady site-specific divadelních projektů – např. souboru VOSTO5, Lecture by Lukas, mysteriózní opery Deník zloděje Jana Nebeského, dvojic Johana Švarcová a Petr Vaněk, Kristýny Lhotákové a Ládi Soukupa, Cristiny Maldonado, Philipa Schenkera se studenty DAMU, souboru 11:55, Petra Boháče se Spitfire Company nebo projektu Howieho Lotkera v okolí Karlínských kasáren.
„Poprvé v historii festivalu přivážíme umělce, kteří se narodili nebo stále tvoří daleko za hranicemi evropského kontinentu. Jedná se o špičkové tvůrce, kteří nejen, že vycházejí z jedinečné kulturní tradice, ale současně jsou průkopníky moderního divadla, tance a hudby v zemích jako je Angola, Alžírsko, Maroko, Ukrajina, či Pobřeží slonoviny. Dramaturgie festival je proto lemována sérií aktuálních a archetypálních otázek týkající se tabu, společenských zvyklostí a tradic s odkazem na dědictví kolonialismu,“ říká dramaturg Pavel Štorek.
Představení Respectable Thief angolského multimediálního umělce Nástio Mosquita spojuje hudbu, poezii, videa a texty s kritickými postoji vůči nejrůznějším stereotypům ovládajícím západní kulturu. Multimediální představení Zvizdal (Černobyl – tak daleko, tak blízko) belgického souboru BERLIN nabízí portrét stařičkého páru, který se po výbuchu černobylské elektrárny odmítl vystěhovat ze zakázané zóny a dodnes zde v naprosté izolovanosti hospodaří na svých pozemcích. Seskupení sedmi ukrajinských umělkyň Dakh Daughters Band se na Ukrajině stalo jedním z hlavních symbolů boje za demokracii. Ve svých kabaretně pojatých performancích mísí prvky punku, rocku a rapu s ukrajinským folklórem. Švýcarský choreograf alžírského původu Philippe Saire ve své poslední experimentální choreografii Vacuum propojuje pohyb a výtvarného umění – dvě neonové trubice vytvářejí optickou iluzi prázdného prostoru, v němž se jakoby vznášejí těla dvou tanečníků. Montrealská skladatelka a multimediální umělkyně Myriam Bleau v audiovizuální performanci autopsy.glass experimentuje se zvukovým, vizuálním a symbolickým potenciálem vinných sklenic. Živý záznam zvuků – vibrací, rezonancí nebo praskání – prochází zvukovou transformací a zpětně ovlivňuje světelnou instalaci. Finská choreografka a hudebnice Elina Pirinen se rozhodla ve své nejnovější choreografii Personal Symphonic Moment “rozpitvat” Šostakovičovu symfonii č. 7 . V představení En Alerte se osobní vzpomínky předního marockého choreografa Taoufiqa Izeddiou na první setkání se súfijským obřadem prolínají se současnou arabskou poezií. Choreografka a tanečnice Nadia Beugré z Pobřeží slonoviny zkoumá v choreografii Quartiers Libres otázky zakázaných míst či svobody pohybu. Newyorská avantgardní umělkyně a spolupracovnice Andy Warhola Penny Arcade inscenaci Longing Lasts Longer pojala jako divokou směs rock’n’rollu, parodií na sólová vystoupení komiků a osobních vzpomínek na 40 let prožitých ve světě pop-kultury. Show věnovanou v první řadě New Yorku doposud uvedla již ve 22 městech po celém světě.

Zdroj: Institut umění - Divadelní ústav