
Juraje Jakubiska jako autora režie celé inscenace i filmového materiálu není nutné představovat. Jako nekonformní režisér filmů, jako je Tisícročná včela nebo Sedím na konári a je mi dobre či velkofilmu Báthory, je známý snad každému divákovi. Věnuje se ale i operní režii (opery Eugena Suchoně Svätopluk a Krútňava pro Slovenské národní divadlo) ad. Nejblíže k tanečně-divadelní formě se dostal právě při spolupráci s Laternou magikou, která vždy v projektech spojovala umělce mnoha žánrů. Hudbu k inscenaci složil Zdeněk Merta s využitím části Bachova koncertu E-dur pro hlavní milostnou scénu. Scénografie je dílem Josefa Svobody.
Prvního sólistu baletu Národního divadla Alexandra Katsapova znají diváci prakticky z celého repertoáru. Aktuálně například jako Oněgina, v hlavní roli oblíbeného představení Petra Zusky Brel-Vysockij-Kryl/Sólo pro tři, Prince v neoklasické Popelce a v klasickém repertoáru např. knížete von Rothbarta v Labutím jezeře aj. Zdroj: laterna magika
Petra Dotlacilova
Milá Hanko, děkuji za zajímavé zamyšlení! Definice "alterny" je skutečně složitá otázka, a nerada bych výše zmíněné…Puppet, Dos soles solos – Dvojitá sázka na jistotu?