Alexandre Katsapov znovu v roli Casanovy na Nové scéně
V inscenaci Laterny magiky Casanova vystoupí 8., 9. a 10. března v titulní roli první sólista baletu Národního divadla Alexandre Katsapov. Balet Casanova má Laterna magika na repertoáru od roku 1995, pod představením je jako režisér podepsán Juraj Jakubisko, který vytvořil dramatické dílo plné vizuálních efektů a dějových zvratů. Choreografii v neoklasickém stylu vytvořil francouzský choreograf Jean-Pierre Aviotte, někdejší šéf uměleckého souboru Laterny magiky. Inscenace je inspirovaná skutečnými osudy proslulého dobrodruha a diplomata Giacoma Casanovy(1725–1798), sleduje ale jen jednu linii a opouští historický kontext. Casanova zde sice také prožívá některé události ze svého života, například známé dobrodružství s uvězněním, jako poutník však překračuje hranici času a prochází dalšími epochami až do současnosti. Casanova a jeho lásky se střídají před divákovým pohledem jako v kaleidoskopu. Svůdce je svými tvůrci vykreslen částečně jako oběť vlastního osudu, jako člověk, který rozsévá zlo i proti své vůli, toužící po citech, které nepoznal, neschopný opravdové lásky. Milostné eskapády jsou spíše únikem před sebou samým a jeho život končí ve zmaru a zapomnění. Otázka po vině či spravedlnosti zůstává divákovi otevřena.Juraje Jakubiska jako autora režie celé inscenace i filmového materiálu není nutné představovat. Jako nekonformní režisér filmů, jako je Tisícročná včela nebo Sedím na konári a je mi dobre či velkofilmu Báthory, je známý snad každému divákovi. Věnuje se ale i operní režii (opery Eugena Suchoně Svätopluk a Krútňava pro Slovenské národní divadlo) ad. Nejblíže k tanečně-divadelní formě se dostal právě při spolupráci s Laternou magikou, která vždy v projektech spojovala umělce mnoha žánrů. Hudbu k inscenaci složil Zdeněk Merta s využitím části Bachova koncertu E-dur pro hlavní milostnou scénu. Scénografie je dílem Josefa Svobody.
Prvního sólistu baletu Národního divadla Alexandra Katsapova znají diváci prakticky z celého repertoáru. Aktuálně například jako Oněgina, v hlavní roli oblíbeného představení Petra Zusky Brel-Vysockij-Kryl/Sólo pro tři, Prince v neoklasické Popelce a v klasickém repertoáru např. knížete von Rothbarta v Labutím jezeře aj. Zdroj: laterna magika
Petra Dotlacilova
Milá Hanko, děkuji za zajímavé zamyšlení! Definice "alterny" je skutečně složitá otázka, a nerada bych výše zmíněné…Puppet, Dos soles solos – Dvojitá sázka na jistotu?