Argentinská choreografka Carolina Arandia přináší na scénu Studia Hrdinů mořskou hladinu
Interdisciplinární umělkyně Carolina Arandia se v novém projektu spojila s českou tanečnicí a performerkou Sabinou Palán Bočkovou a finským hudebníkem Valtteri Alanenem. Společně se zastavují na hraně mezi pevninou a mořem a zkoumají možnosti zklidnění, odolnosti a znovunalezení rovnováhy - zvukem, pohybem, obrazem. Taneční performance seanaut je interdisciplinárním projektem, který v rámci tvůrčího procesu propojuje umění s vědeckým výzkumem z oblasti oceánografie a mořské biologie. Vzniká v rámci mezinárodního projektu Nature of Us a v koprodukčním partnerství s BAZAAR festivalem a rezidenčním centrem Švestkový dvůr. Premiéra projektu se uskuteční 26. května ve Studiu Hrdinů. První repríza bude následně uvedena 27. května.
Zdroj: GoOut
seanaut vychází z osobní zkušenosti s vodou jako místem transformace. Potápění zde není jen fyzickým aktem, ale metaforou znovuzrození – způsobem, jak se „znovu vynořit“, jak říká španělský výraz salir a flote. Zotavit se z krize a jít dál navzdory nepřízni osudu. Voda v inscenaci probouzí vitalitu a divokost, vede až na samotnou hranici, na okraj útesu, odkud se lze znovu odrazit. Palán Bočková se pod taktovkou Arandii na minimalistické scéně noří do mořské vody, absorbující emoce a proměňující tělo.
,,strohost a intimní osvětlení (...) daly vyniknout jemné fluktuaci mezi proudícími energiemi, které se s nenásilnou plynulostí zmocňovaly těla tanečnice za tlumených zvuků moře.”
Rozálie Andělová, Mnoho tváří (ne)lidskosti: Neohrožený Bazaar Festival je v ohrožení – a zároveň v životní formě; Dance Context
Argentinská choreografka přináší ve svém díle českému publiku naoko vzdálené, ale o to přitažlivější téma - moře, jeho divokost a představy dalekých hlubin. Jak se lidské tělo v pevninské zemi může k mořské hladině vztáhnout? Tělo tanečnice v představení tuto zdánlivou vzdálenost překonává a v proměnlivých obrazech - v prostoru mezi meditativním i výbušným pohybem - nám představuje podmanivou metaforu moře jako prostoru pro ponoření a návrat v očištěné, transponované podobě.
Jak o tomto vztahu uvažuje samotná choreografka Carolina Arandia? ,,seanaut navrhuje únik z běžného života prostřednictvím kontaktu s oceánem, aby se otevřely prostory pro představivost, pro prožití hlubin a pro to, aby nás objala jeho nekonečná rozloha. Věřím, že oceán poskytuje prostor, v němž lze prožít celou škálu emocí, od jeho drsnosti a krásy po jeho barvy, vůně a slanost, stejně jako jeho klid. Vnímám to (...) jako somatický zážitek rozšiřování smyslů a návratu k původu. Moře, jako nedílná součást biosféry, ztělesňuje naše počátky. Z vědeckého hlediska je to také naše prapůvodní kolébka, místo zrodu samotného života.” (úryvek z rozhovoru Caroliny Arandie a Sabiny Palán Bočkové s Petrou Kupcovou, Opera+)
