Argentinské filmy na festivalu La Película zobrazí barvitý a vášnivý život v rytmu tanga
zprávy
Mezi vybranými tituly je i oceněný Bar el Chino, natočený ve stylu netradičního dokumentu o proslulém baru - místě setkávání hudebníků a tanečníků. Příznivci tohoto žánru se mohou těšit na Tango, zvláštní obrat, poutavý exkurs do historie a vzniku tanga. V dalším snímku Moje tango je historie tanga zaznamenána režisérkou českého původu, Janou Bokovou. Čtyřlístek doplní Poslední harmonika - sonda do současnosti Buenos Aires, hraný snímek na pomezí dokumentu.
V rámci této sekce se představí host festivalu, filmový kritik Pablo De Vita, který získal ocenění „nejlepší kulturní žurnalista“, udělované v Buenos Aires. Pablo De Vita uvede v kině Světozor kvarteto filmů, které českým divákům přiblíží argentinskou filmovou produkci poutavou formou - prostřednictvím hudby a tance. „Jsme rádi, že význačný host, jako je Pablo De Vita, přijal naše pozvání na festival. Z pozice filmového kritika a také tvůrce programu Filmového klubu Museo Casa Carlos Gardel nejlépe přiblíží divákům historii a vývoj u nás stále málo známé argentinské kinematografie. Samozřejmě také rád zodpoví dotazy z publika, ať už ohledně argentinské filmové produkce či konkrétních filmů, promítaných v rámci této sekce,“ říká dramaturg festivalu David Čeněk.
Argentinské tango je hudební a taneční styl, který vznikl koncem 19. století v přístavním městě Buenos Aires prolnutím lidové hudby z řady evropských zemí s hudbou místních kreolů, černochů a indiánů. Vyznačuje se především vášní se stopami nostalgie a melancholie, tak jako život sám. V dobách, kdy se tangu přikládal velký význam, bylo i pro argentinskou kinematografii zárukou úspěchu a začal vznikat osobitý žánr tangových filmů. Tyto snímky skrze příběh představovaly tuto vynikající hudbu a byly distribuovány po celé Americe. Čtyři z těchto specifických žánrových snímků divákům zprostředkuje dramaturgická sekce Tango Argentino, která je připravována ve spolupráci s nejvýznamnějším muzeem tanga - Museo Casa Carlos Gardel.
Snímek Bar el Chino režiséra Daniela Buraka z roku 2003, pojednávající o natáčení dokumentu o tomto legendárním místě, využívá svébytným způsobem otevřený styl dokumentárního filmu. Film je sám jako vášnivý tanec, který diváka nenechá na chvíli vydechnout. Bar el Chino získal rok po svém uvedení cenu Asociace argentinských filmových kritiků za režijní debut.
Film s všeříkajícím názvem Moje Tango / Tango Mio z roku 1985 označuje sama režisérka, původem Češka Jana Boková, jako dokumentární fikci. Snímkem zprostředkovává divákům historii tohoto tance v Buenos Aires. V tomto filmu plném hudby a tance se mimo jiné objeví v historických záběrech také asi nejznámější postava ze světa tanga, Carlos Saura.
Snímek na pomezí dokumentu a fikce Poslední harmonika / El último bandoneón je netradiční sondou do současného života Buenos Aires a světa tanga, skrze mladou hudebnici (harmonikářku) hrající v dopravních prostředcích a usilující o kariéru v tradičním orchestru. Film je složen i z dalších drobných příběhů obyvatel zmíněného velkoměsta.
Posledním filmem, který uvede diváka do tohoto exotického světa, je Tango, zvláštní obrat / Tango, un giro extraňo. Autorka Mercedes García Guevara přibližuje svět tanga skrze moderní umělce v tomto oboru - hudebníky i tanečníky, a obrací se také do historie, kdy tango vznikalo, a porovnává minulost s jeho současnou podobou.
Čtveřici snímků o tangu doplní další výjimečné uvedení související s tancem, evropská premiéra záznamu představení Flamenco Hoy de Carlos Saura, které je vstupenkou do světa současného flamenca s dvaceti nejtalentovanějšími španělskými umělci nové generace. Představení realizované v roce 2011 bylo pro obrovský úspěch natočeno a zprostředkováno tak divákům nejprve v Americe, nyní je tato možnost poprvé i v Evropě. Zdroj: La Película
Diskuze
Přidat komentářNEJČTENĚJŠÍ
-
Zemřel Milan Sládek, průkopník slovenské pantomimy
zprávy -
Scales - Taneční performance, která zkoumá propojení člověka a technologií
zprávy -
Šeherezáda se na prkna Národního divadla vrací po padesáti letech, tentokrát v podání Maura Bigonzettiho
zprávy -
Pátá kapitola Emergency Dances trvala pět hodin. Dlouhé přestávky utlumily zájem, otevřenost i pozornost diváků
recenze -
Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
recenze
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
včera
pierrot_le_fou
Romane, moc díky za tu první reakci. Cením si na ní zejména toho, že se pokouší otevřít prostor k rozmluvě o věci jako…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
před 7 dny
Roman Zotov-Mikshin
Znova si nerozumíme. Já jsem odpovídal na poslední větu z Vaší předchozí odpovědi. “Není to celé naprosto zbytečná…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
před 7 dny
Petr K.
To je dost trapný pokus otočit co jsem napsal přesně naruby. Realita je, že svět je přeplněn zajímavým obsahem a kdo se…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
před 7 dny
Roman Zotov-Mikshin
Jojo… znáte ten vtip?Starý včelař umírá a všichni blízcí jsou kolem něho a ptají se: ty jsi tak starý a moudrý, řekni…
Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
před 7 dny
Petr K.
On tenhle pohled na kritiku občas bývá prezentován jako konec umělecké kritiky, protože krom jiného znamená, že recenze…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
před 8 dny
Roman Zotov-Mikshin
Preference, vkus recenzenta tím pádem přináší obrovské omezení samotné kritice - dekódování umění probíhá jen skrze…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
Hana Polanská
Je škoda, že v článku není uvedeno, kdo za tím štěstím, že máme Hamiltona (a nejen jeho, ale i další dědice a ikony…Jakákoli jedinečnost. Julyen Hamilton zase v Praze