
Mezi vybranými tituly je i oceněný Bar el Chino, natočený ve stylu netradičního dokumentu o proslulém baru - místě setkávání hudebníků a tanečníků. Příznivci tohoto žánru se mohou těšit na Tango, zvláštní obrat, poutavý exkurs do historie a vzniku tanga. V dalším snímku Moje tango je historie tanga zaznamenána režisérkou českého původu, Janou Bokovou. Čtyřlístek doplní Poslední harmonika - sonda do současnosti Buenos Aires, hraný snímek na pomezí dokumentu.
V rámci této sekce se představí host festivalu, filmový kritik Pablo De Vita, který získal ocenění „nejlepší kulturní žurnalista“, udělované v Buenos Aires. Pablo De Vita uvede v kině Světozor kvarteto filmů, které českým divákům přiblíží argentinskou filmovou produkci poutavou formou - prostřednictvím hudby a tance. „Jsme rádi, že význačný host, jako je Pablo De Vita, přijal naše pozvání na festival. Z pozice filmového kritika a také tvůrce programu Filmového klubu Museo Casa Carlos Gardel nejlépe přiblíží divákům historii a vývoj u nás stále málo známé argentinské kinematografie. Samozřejmě také rád zodpoví dotazy z publika, ať už ohledně argentinské filmové produkce či konkrétních filmů, promítaných v rámci této sekce,“ říká dramaturg festivalu David Čeněk.
Argentinské tango je hudební a taneční styl, který vznikl koncem 19. století v přístavním městě Buenos Aires prolnutím lidové hudby z řady evropských zemí s hudbou místních kreolů, černochů a indiánů. Vyznačuje se především vášní se stopami nostalgie a melancholie, tak jako život sám. V dobách, kdy se tangu přikládal velký význam, bylo i pro argentinskou kinematografii zárukou úspěchu a začal vznikat osobitý žánr tangových filmů. Tyto snímky skrze příběh představovaly tuto vynikající hudbu a byly distribuovány po celé Americe. Čtyři z těchto specifických žánrových snímků divákům zprostředkuje dramaturgická sekce Tango Argentino, která je připravována ve spolupráci s nejvýznamnějším muzeem tanga - Museo Casa Carlos Gardel.
Snímek Bar el Chino režiséra Daniela Buraka z roku 2003, pojednávající o natáčení dokumentu o tomto legendárním místě, využívá svébytným způsobem otevřený styl dokumentárního filmu. Film je sám jako vášnivý tanec, který diváka nenechá na chvíli vydechnout. Bar el Chino získal rok po svém uvedení cenu Asociace argentinských filmových kritiků za režijní debut.
Film s všeříkajícím názvem Moje Tango / Tango Mio z roku 1985 označuje sama režisérka, původem Češka Jana Boková, jako dokumentární fikci. Snímkem zprostředkovává divákům historii tohoto tance v Buenos Aires. V tomto filmu plném hudby a tance se mimo jiné objeví v historických záběrech také asi nejznámější postava ze světa tanga, Carlos Saura.

Posledním filmem, který uvede diváka do tohoto exotického světa, je Tango, zvláštní obrat / Tango, un giro extraňo. Autorka Mercedes García Guevara přibližuje svět tanga skrze moderní umělce v tomto oboru - hudebníky i tanečníky, a obrací se také do historie, kdy tango vznikalo, a porovnává minulost s jeho současnou podobou.
Čtveřici snímků o tangu doplní další výjimečné uvedení související s tancem, evropská premiéra záznamu představení Flamenco Hoy de Carlos Saura, které je vstupenkou do světa současného flamenca s dvaceti nejtalentovanějšími španělskými umělci nové generace. Představení realizované v roce 2011 bylo pro obrovský úspěch natočeno a zprostředkováno tak divákům nejprve v Americe, nyní je tato možnost poprvé i v Evropě. Zdroj: La Película