Hlavní událostí, která v brzké době čeká soubor baletu Národního divadla, je bezesporu česká premiéra baletu Popelka v choreografii J.-Ch. Maillota, která se uskuteční 14. a 15. dubna 2011 historické budově Národního divadla. Všeobecně známý baletní titul s nádhernou hudbou Sergeje Prokofjeva se na repertoáru baletu Národního divadla pochopitelně neobjevuje poprvé. Tentokrát však půjde o šarmantní verzi vynikajícího francouzského choreografa a režiséra Jeana-Christopha Maillota, jenž je rovněž již dlouholetým šéfem slavného souboru Les Ballets de Monte Carlo, pro který bylo toto představení před dvanácti lety vytvořeno.
Soubor Les Ballets de Monte Carlo působí v baletním „genius loci“ neboť svoje počátky odvozuje od slavného Les Ballets Russes založeného Sergejem Ďagilevem, a který znamenal doslova převrat v evropském uměleckém vkusu. Ďagilevův soubor způsobil západoevropskou tvůrčí reformu a inovaci (nejen) baletu na počátku 20. století a zahrnoval nejvýznamnější (a později nejslavnější) umělecké osobnosti své doby: malíře A. Benoise, H. Matisse,A. Deraina, Picassa, hudební skladatele I. Stravinského, M. de Fallu, C. Debussyho, M. Ravela, E. Satie, F. Poulenca, S. Prokofjeva, choreografy V. Nižinského, M. Fokina, L. Massina, S. Lifara a další. Po takřka šokujícím úspěchu svojí první pařížské sezony přesídlila celá skupina Les Ballets Russes v roce 1911 právě do Monte Carla. Oficiálním souborem monackého knížectví se stal Les Ballets de Monte Carlo v roce 1985. Při otevření svojí první sezony zde hostovaly význačné umělecké osobnosti pařížské Opery. Od roku 1993 soubor působí na velké scéně Salle des Princess na Grimaldiho Fóru pod vedením Jeana-Christopha Maillota.
Tento choreograf se vyznačuje velmi osobitým stylem, založeným na vytříbeném, především výtvarném pojetí svých baletů. Virtuózní klasickou baletní techniku představuje v nových variantách pohybových a prostorových struktur pocházející jakoby „z jiného světa“. Tento vybroušený vkus je prodchnutý zvláštní krásou moderního „designu“ a prostupuje vždy celou inscenaci a všechny její složky – hudební, výtvarnou, režijní a choreografickou.
Známý příběh o Popelce rozvinul Jean-Christophe Maillot do obrazu, který na diváka působí jako důvěrně známý i neznámý zároveň. Esence jemného retrospektivního leitmotivu vztahu Popelky a jejího otce k předčasně zemřelé mamince a manželce, je hlavní esencí a zdrojem veliké lásky, která se bez ohledu na čas a prostor rozpíná dále a která, jak tomu alespoň v pohádkách bývá, musí nakonec pokořit zlobu a nenávist. Sám Sergej Prokofjev jednou uvedl: „Popelka není jen pohádková postava. Je to rovněž živá bytost, která cítí a žije, a jejíž osud nás dojímá.“ Zdroj: Balet ND Foto: Pavel Hejný