Cena Thálie pro Zuzanu Pokornou a Richarda Kročila
zprávy
Role: Esmeralda
Představení: Zvoník od Matky Boží
Hudba: Maurice Alexis Jarre
Libreto, choreografie a režie: Libor Vaculík
Premiéra: 20. listopadu 2010
Divadlo J. K. Tyla Plzeň
Vyjádření poroty: „Zuzana Pokorná v roli Esmeraldy zaujme výrazovou sdělností a pohybovou noblesou. Pokorná naplňuje svůj fyzicky křehký zjev vášnivým temperamentem, bolestí a zklamáním, které postava Esmeraldy prožívá. Pokorná souzní s Vaculíkou choreografií, v níž uplatňuje technickou jistotu, plasticitu a dramatickou sytost.“ Zuzana Pokorná vystudovala pražskou taneční konzervatoř. Za studií se účastnila mezinárodních soutěží: v roce 1989 v Moskvě a Varně, v roce 1990 v Lausanne (diplom), v témže roce získala třetí místo na celostátní přehlídce v Praze. V roce 1990 nastoupila do Národního divadla, ve letech 1992/1993 působila jako sólistka Českého baletního divadla, od roku pak 1993 jako sólistka Národního divadla. Spolupracovala také s Pražským festivalovým baletem (taneční skupinou, která krátce po revoluci s autorským programem vystupovala v zahraničí). V roce 2003 odešla do plzeňského Divadla J.K.Tyla, kde její manžel, tanečník a choreograf Jiří Pokorný, nastoupil na pozici uměleckého šéfa souboru. Od roku 2005 se věnuje také pedagogické činnosti. Za svou bohatou taneční kariéru získala již řadu ocenění: v roce 1994 první Thálii za roli Antoníny v baletu Čajkovskij, v roce 2000 cenu Philips Morfia Ballet Flower Award pro nejlepšího baletního umělce roku, v roce 2001 a 2003 byla opakovaně nominovaná na Thálii, v roce 2003 jí byla udělena Čestná plaketa Národního divadla za mimořádný umělecký přínos. V Národním divadle ztvárnila řadu rolí: Giselle - (Giselle), Šípková Růženka - (Princezna Aurora, Princezna Florina, Dobrá víla), Raymonda - (Raymonda), Carmen - (Carmen), Romeo a Julie - (Julie) Coppélia - (Coppélia), Dáma s kaméliemi - (Flóra), Čajkovskij - (Antonína), Isadora Duncan - (Isadora Duncan, Smrt), Malý pan Friedemann - (Gerda von Rinnlingen), Psycho - (Marion), Mauglí - (Mésua), Někdo to rád… - (Sugar), Sinfonietta, Návrat do neznámé země, Dítě a kouzla, Stamping Ground - (vše chor. Jiří Kylián), Divertimento, Who Carres? - (chor. Georgie Balanchine), The River - (ahor. Alvin Ailey), Sphinx - (chor. Glenn Tetley), Lucrezia Borgia - (Zlo) ad. V Divadle J. K. Tyla tančila v inscenacích Někdo to rád… (Sugar), Edith – vrabčák z předměstí (Panenka, Nicole Contet), Malý pan Friedemann/Psycho (Gerda, Marion). Richard Kročil
Role: Othello
Představení: Othello
Hudba: L. Janáček
Režie a choreografie: Youri Vamos
Premiéra: 1. dubna 2010
Národní divadlo Praha Vyjádření poroty: „Richard Kročil v roli Othella potvrzuje své technické a výrazové schopnosti v klasickém i soudobém repertoáru. Kročil zaujme nejen rozsahem svých dispozic, ale také hereckým projevem, jenž role Othella vyžaduje. Je přesný a uhrančivý v provedení pohybového a dramaticky laděného detailu, který Vamosova choreografie vyžaduje.“ Richard Kročil, sólista baletu ND se narodil Karviné. Baletní vzdělání získal na Janáčkově konzervatoři v Ostravě (1992–1997). Ve věku 17 let přijal nabídku choreografa a uměleckého šéfa baletu Národního divadla moravsko-slezského v Ostravě, Igora Vejsady, k nastudování hlavní role Alberta v baletu Giselle, za kterou získal cenu Mladý talent roku a o rok později i Cenu umění. Na základě této zkušenosti dostal po absolutoriu nabídku působit jako sólista baletu tamtéž (1997–2001). Ve věku 18 let ztvárnil hlavní roli v choreografii Philippe Tallarda Tanečník na provaze, za kterou si vysloužil nominaci na prestižní Cenu Thálie. Díky výkonu v této inscenaci ho umělecký ředitel Národního divadla v Mannheimu, Philippe Tallard, přizval ke spolupráci. V roce 1999 tančil hlavní mužskou roli v Mozartově Requiem (choreografie: Eddy Toussaint) v rámci Festival des Arts de Saint-Sauver v Montrealu. V letech 2000–2003 působil ve Washingtonském baletu na postu prvního sólisty, pod vedením uměleckého šéfa Septima Webra. Po návratu do České republiky v roce 2004 nastoupil jako první sólista do baletu Národního divadla v Brně, kde setrval do roku 2007. Od roku 2008 působí jako sólista v Národním divadle v Praze. Repertoár Richarda Kročila je široký a zahrnuje především hlavní role v klasických baletech, jako je Don Quijote (Basil, Espada), Labutí jezero (Princ Siegfried, von Rothbart - nominace na Cenu KB), Giselle (Albert), Louskáček (Princ Louskáček), La Fille mal gardée (Colas), Les Sylphides, Korzár (Konrád), Popelka (Princ), Duch růže, Romeo a Julie (Romeo), Bajadéra (Solor), Spartakus (Crassus), Raymonda (Abdérachman) nebo La Sylphide (James, nominace na Cenu Thálie). Z moderního repertoáru zatím vzbudily největší pozornost jeho výkony v choreografiích Short Stories (chor.: Derek Williams), Tanečník na provaze (chor.: P. Tallard), Requiem (chor.: E. Toussaint), The Time of Dance (chor.: Libor Vaculík, Igor Vejsada, Eric Trottier), Dvořákstory (chor.: Christopher Fleming), The Doors (chor.: Igor Vejsada), Brief Fling (chor.: Twyla Tharp), Sweet Honey in the Rock (chor.: Septime Webre), Blue until June (chor.: Trey McIntyre), Carmen (chor.: S. Webre), Neznámé teritorium (chor.: Choo-san Goh, Čína), Reassuring effects of form and poetry (chor.: Trey McIntyre), D.M.J. 1953–1977 (chor.: Petr Zuska, nominace na Cenu Thálie), A Littlle Touch Of The Last Extreme (chor.: P. Zuska), Last Touch (chor.: Jiří Kylián), Sylvie (chor.: Bronislav Roznos, nominace na Cenu Thálie), Svěcení jara (chor.: L. Vaculík), Bolero (chor.: Zdenek Prokeš) nebo slavná Carmen (Escamillio, chor.: Mats Ek, nominace na Cenu KB). V rámci neoklasického repertoáru tančil také v choreografiích George Balanchina Rubíny a Serenáda. Vystoupil v rámci mezinárodních galapředstavení v USA (pro Barbaru Bush, Chelsea Clinton a Michaila Barišnikova), na Setkání prezidentů EU v Brně a na slavnostním večeru u příležitosti státní návštěvy kambodžského krále Norodoma Sihamoniho. V červnu 2009 se na pozvání Dánského královského baletu účastnil baletního turné v jihofrancouzských městech Biarritz, Bergerac, Hyeres a Aigues Mortes, kde tančil Jamese v baletu La Sylphide. V užší nominaci se ocitla sólistka baletu ND Adéla Pollertová za roli Anny v inscenaci divadla F. X. Šaldy v Liberci Periferie (chor. Alena Pešková) a současná tanečnice Lenka Vágnerová ze souboru DOT504 za výkon v choreografii Mah Hunt, kterou vytvořila s Pavlem Maškem, z mužů pak sólista baletu ND Viktor Konvalinka, který zaujal ve vlastní současné choreografii souboru Dekka Dancers Ultimo a Richard Ševčík, sólista baletu Divadla J. K. Tyla, za roli Quasimoda v baletu Zvoník od Matky Boží. Zdroj: ND, DJKT
Diskuze
Přidat komentářNEJČTENĚJŠÍ
-
Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?
úhel pohledu -
Spitfire Company, Temporary Collective a tYhle: Proč odcházíme z divadla PONEC?
rozhovory -
Patří těhotenství na jeviště? Martina Hajdyla Lacová přináší časově limitovanou taneční performanci Bodies in Progress
zprávy -
PADEnáct – Když teenageři válí
recenze -
In memoriam Zdenky Kratochvílové
osobnosti
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
před 40 dny
Kata Zagorski
Akému tancu Star Dance službu dělá či nedělá? Súčasnému? Tomu pravému? Umeleckému? No ja len, že tanec nie je nejaký……když kýč tančí
před 42 dny
Filip Staněk
Ahoj Klári,také děkuji za reakci. Reagoval jsem jen na tvrzení, že pořad prokazuje tanci dobrou službu, myslím si…
…když kýč tančí
před 43 dny
Klára Huvarová
Filipe, děkuji Ti za reakci! Jsem ráda, že tě můj příspěvek dovedl k zamyšlení a že o roli StarDance můžeme dál……když kýč tančí
před 44 dny
Bohuslav Tržil
Dovolte mi prosím vyslovit obdiv všem realizátorům v ND Brno.Měl jsem možnost vidět nastudování BAJADÉRY.
VELKÉ DÍKY…
Bajadéra – Krize baletu v roce 2019
před 58 dny
Monika Diatta Rebcová
děkuji panu Prokešovi za doplnění významných údajů.MONIKA
Alvin Ailey – „Snažím se oslavovat úspěchy člověka – krásu hudby, tvarů, formy, barvy, světla, textury.“
před 60 dny
Marketa
Taneční drama ŽELARY se jeví jako jedno z úspěšných představení,které nastudovalo Moravské divadlo Olomouc, aspirantem…Želary jako taneční drama
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?