Ceny Thálie 2014

Dnes večer probíhá v pražském Národním divadle předávání Cen Thálie. V oboru Balet, pantomima a jiný tanečně dramatický žánr cenu získali:

Tereza Podařilová

Role: Markýza de Merteuil
Název inscenace: Valmont
Hudba: Franz Schubert, Peteris Vasks
Choreografie: Libor Vaculík
Režie: Libor Vaculík
Premiéra: 26. 6. 2014
Národní divadlo Praha

Chladná i vášnivá, bezcitná a vypočítavá je Markýza de Merteuil v podání Terezy Podařilové. To ona je hybatelkou celého příběhu. Tereza Podařilová zde zúročuje svou taneční zkušenost a doslova se zmocňuje postavy, s níž divák intenzivně prožije celý baletní příběh. Nominována dále byla Nikola Márová (ND Praha) za roli Nikie v baletu La Bayadère a Marta Drastíková (ND Praha) za roli Paní de Tourvel v baletu Valmont. širší nominace: Olga Borisova Pračikova - role Sylfida v inscenaci La Sylphide (Národní divadlo moravskoslezské Ostrava)
Andrea Kramešová - role Cecile de Volanges v inscenaci Valmont (Národní divadlo Praha)
Irina Laptěva - role Šeříková víla v inscenaci Spící krasavice (Moravské divadlo Olomouc)
Miho Ogimoto - role Nikia v inscenaci La Bayadère (Národní divadlo Praha)
Valerija Radionova - role Doňa Bernarda Alba v inscenaci Dům Bernardy Alby (Divadlo F. X. Šaldy Liberec)

Richard Ševčík

Role: Spartakus
Název inscenace: Spartakus
Hudba: Aram Chačaturjan
Choreografie: Jiří Pokorný
Režie: Jiří Pokorný
Premiéra: 15. 11. 2014
Divadlo J. K. Tyla Plzeň

Pro titulní roli v dynamickém baletu Spartakus má Richard Ševčík řadu předpokladů – vládne energickými skoky i obdivuhodnou rotační technikou. Jeho výkon, který je takříkajíc "na maximum", je hlavní devizou plzeňské inscenace. Dále byli nominováni Alexandre Katsapov (ND Praha) za roli Vikomta de Valmont v baletu Valmont a Matěj Šust (ND Praha) za roli Rytíř Danceny v baletu Valmont. širší nominace: Jiří Kodym - role Vikomt de Valmont v inscenaci Valmont (Národní divadlo Praha)
Po-Ju Lin - role James v inscenaci La Sylphide (Národní divadlo moravskoslezské Ostrava)
Francesco Scarpato - role Guru v inscenaci Guru /Česká baletní symfonie II/ (Národní divadlo Praha)
Ondřej Vinklát - role Zlatý Buddha v inscenaci La Bayadère (Národní divadlo Praha)
Michal Záhora - sólo v inscenaci Diptych (Nanohach Praha) Cenu za celoživotní mistrovství získala tanečnice Dagmar Ledecká (*16. 5. 1923). Žačka Remislava Remislavského. Byla angažována ve Velké operetě Praha 1942-1945, v Karlíně 1945-1947. Dále byla sólistkou Slovenského národního divadla 1947/1948, v Brně 1948-1954 a v pražském Národním divadle 1954-1973. Stavěla své role na křehkém, subtilním a výmluvném detailu, kladla větší důraz na výraz než na techniku, poutala především jemnou mimikou a osobitým ženským kouzlem. V Bratislavě tančila např Adenaidu v Šeherezádě, Francescu v Italském capricciu, Princeznu v Pohádce o Honzovi, v Brně, kam odešla za Ivo Váňou Psotou, vytvořila řadu rolí, např. Odilii v Labutím jezeře (1950) a Cizinku v Králi Ječmínkovi (1951). V Národním divadle v Praze ztvárnila přes dvacet postav, v nichž se uplatnily její herecké přednosti a osobní půvab: Marie v Bachčisarajské fontáně (1954), Odetta v Labutím jezeře (1955), Aiša v Sedmi krasavicích (1959), Kateřina v Kamenném kvítku (1961), titulní role ve Sněhurce (1961); k jejím největším rolím patřila např. Aegina ve Spartakovi (1957) a Vévodkyně v Doktoru Faustovi (1958). Cenu Kolegia za mimořádný umělecký přínos českému divadelnímu umění získala Eva Kröschlová (*13. 12. 1926, rozená Schürerová). Eva Kröschlová získala taneční vzdělání ve škole své matky Jarmily Kröschlové, byla výraznou interpretační osobností její skupiny (od roku 1939). Vzdělávala se i v dalších tanečních a pohybových metodách (Rosalie Chladek, metoda Carla Orffa), studovala Labanovo taneční písmo (kinetografii) u Marie Szentpál. Kinetografii popularizovala ve statích publikovaných např. v Lidové tvořivosti a Tanečních listech. Byla zakládající členkou Study Group on Ethnochoreology při International Council for Traditional Music, významně se podílela na vypracování metodologie strukturální analýzy forem lidových tanců. Vedle studia lidových tanců tvořil velkou část jejího badatelského i uměleckého zájmu výzkum tzv. historických tanečních forem, zejména renesančních a barokních. Od roku 1995 pracovala se skupinou renesančních tanců La Fiamma, která uváděla pravidelné programy ve Valdštejnské zahradě v Praze. Pedagogicky působila ve škole své matky (1947–49), na Lidové škole umění v Litoměřicích (1947–49), od roku 1952 vyučovala pohybovou výchovu na divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze (docentka 1990). Choreograficky spolupracovala s řadou souborů a divadel, např. Soubor J. Fučíka (1949–64), podílela se na činoherních inscenacích. Zdroj: Český taneční slovník

Témata článku

Tanec