Červnové absolventské koncerty v Brně a Praze
V další části se představili studenti brněnské konzervatoře v současných choreografiích, ve více klasicky pojatých výstupech vytvořených Vladimírou Kartouzou a v zajímavém neoklasickém duetu dvojčat od Hany Litterové, pozoruhodný duet představil také Jan Fousek. Následoval blok lidových tanců, českých, slovenských i rusínských (v úpravě J. Šafaříkové), ve kterých si zatančili žáci od IV. ročníku až po absolventy. Velmi zajímavá byla závěrečná choreografie Markéty Habalové Mezi Světy zachycující moment klinické smrti, kdy „člověk prožívá neprobádané stavy změn vědomí a dostává se za hranice lidského chápání“.
Dramaturgické uspořádáni celého večera s úvodním zkráceným baletem, navazujícími krátkými čísly moderního a lidového tance a závěrečnou choreografií moderního tance se ukázalo jako velmi dobrý nápad. Taneční konzervatoř hl. m. Prahy pořádala absolventský koncert 21. a 22. června již tradičně ve Stavovském divadle. Program prvního večera byl složen z rekonstrukce kompletního Grand pas de quatre, z pas de trois z baletu La Ventana, současného kusu Bez(na)děje a v další části večera ještě z reprízy celé inscenace Petr Pan. V letošním roce neměla TKP žádné absolventy v oboru lidového tance.
Inscenováním romantické choreografie, která nese název Grand pas de quatre (nastudování se ujala paní Kateřina Slavická), se TKP drží linie rekonstrukcí děl či úryvků z baletů romantického odkazu v původní podobě (loni to byl fragment z baletu Najáda a rybář). I La Ventana patří k tomuto typu, jde o ukázku z baletu Augusta Bournonvilla. Grand pas de quatre vytvořil roku 1845 Jules Perrot na hudbu Cesare Pugniho, aby oslavil taneční umění čtyř nejslavnějších balerín své doby – Marie Taglioni, Fanny Cerrito, Carlotty Grisi a Lucille Grahn. U nás jsme měli možnost v posledních letech vídat jeho první část, která byla zařazena v komponovaném programu Baletománie. V podání absolventek (M. Hlobilová, T. Kšírová, A. Aldunina, M. Vlková) ožila choreografie celá. Variace byly v Grand pas de quatre vystavěny tak, aby každá z tanečnic vynikla v dovednostech, které ji charakterizovaly, ať už v technickém provedení nebo v poloze určitého jevištního typu. Tuto charakteristiku zachovává choreografie dodnes, o to obtížnější tedy je interpretace, která spočívá kromě zvládnuté taneční složky i ve vystižení temperamentu a projevu. Jde o kus abstraktní, ale svým způsobem je k němu nutno přistoupit, jako kdyby šlo o opravdové role. Po taneční stránce zaujme především rozmanitost port de bras a důraz na allegrové kombinace terre à terre. V podobném duchu se nese i pas de trois z La Ventany, což je balet z roku 1856, tedy také ještě ryze romantické dílo, které klade důraz na sólové variace.
Pro absolventy v oboru moderní tanec byla vytvořena kompozice Bez(na)děje (choreografie Alena Drapalíková), jejímž hlavním účelem bylo prokázat schopnosti studentů uplatňovat principy moderních tanečních technik v praxi, což také nepochybně splnila. Program uzavřela po přestávce repríza inscenace Petr Pan, která měla premiéru v lednu tohoto roku. O inscenaci jsme již recenzi publikovali a v zásadě k ní není co dodat nového, jde o sympatické dílo, které má spád a je dobrým nástrojem, který může dětskému divákovi představit svět tance. Absolventské koncerty nebyly letos po oba večery stejné, na 22. června se v programu objevil místo romantických čísel balet Michaila Fokina Les Sylphides.
Taneční konzervatoř I. V. Psoty uvedla svůj program 23. června v prostorách Divadla Komedie. Slavila jím i 20. výročí svého založení. Taneční centrum Praha své absolventské představení uvedlo o něco dříve, 9. června ve Stavovském divadle.
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?