Coppélia v Národním divadle moravskoslezském
Příběh je zpracován volně podle povídky E. T. A. Hoffmanna. Spisovatel je považován za předchůdce dnešního žánru hororu a fantasy. V Madiově pojetí se ale původně starý a zatrpklý konstruktér hraček Coppélius mění v sympatického mládence, šikovného vynálezce, který jen hledá pravou lásku a chce, aby ho někdo bral vážně a všímal si ho. „Z Coppélia nedělám tajemnou postavu. Je zapálený pro svůj výzkum a publikum může trpět s ním, když mu děvčata zničí poklady jeho laboratoře. Reprezentuje šílený prvek lidské osobnosti, poháněný romantickou či utkvělou sexuální představou nebo možná nedostatkem přirozeného pocitu lásky. Coppélius jen prostě hledá společníka,“ popisuje choreograf Giorgio Madia. Coppélius se snaží zasáhnout do lásky kadeta Franze a krásné Svanildy tím, že Franzovi do cesty nastrčí panenku Coppélii, která vypadá jako živá. Franz s panenkou začne flirtovat i v přítomnosti Svanildy, která pochopitelně žárlí….
„Velmi mne bavily úpravy libreta, jejichž cílem bylo podtrhnout lidské a poetické aspekty. Celý děj řídí emancipované ženské postavy, v tom spočívá aktuálnost příběhu. Mělo by to být nadčasové a zábavné, tomu jsem přizpůsobil taneční jazyk, v němž se klasický balet mísí s akrobatickými prvky a groteskními pohyby. Jednotlivé kroky do krásné Delibesovy hudby jsou tudíž krátké, rychlé a odvážné. Skladatelův smysl pro daný okamžik je ohromující, je zde mnoho posunů v náladě, nápadité popisy jednotlivých postav a situací. Pro mne z jeho hudby vyzařuje smyslnost, a dokonce ironie,“ vyznává se choreograf Giorgio Madia.
Roli Svanildy zatančí Brittany Catalinas Haws, Réka Kiss nebo Michaela Vápeníková. Franze svěřil choreograf Rei Masatomimu, Kokimu Nishiokovi nebo Sergiu Méndez Romerovi. Roli Coppélia nastudovali Matthias Kastl a Takafumi Tamagawa.
Giorgio Madia ostravský soubor už na jaře velmi chválil. „Cítím zde především harmonickou atmosféru. Je tu skupina tanečníků s otevřenou myslí, kteří měli příležitost pracovat s různými styly i choreografy,“ řekl a ocenil zároveň vysokou technickou úroveň každého z tanečníků.
Delibesova Coppélia měla světovou premiéru v Paříži v roce 1870 a byla velmi úspěšná. Byla jedním z pěti baletních děl nastudovaných už v první sezoně existence Národního divadla moravskoslezského choreografem a zakladatelem baletního souboru Achillem Viscusim. Premiéra však nebyla v kamenném divadle, ale v září 1919 v kulturním centru zvaném Střelnice na Slezské Ostravě. Viscusimu věnuje NDM jako poctu výstavu – už nyní je možné si ji prohlédnout ve foyeru Divadla Jiřího Myrona. Vernisáž je v plánu před premiérou 19. září v 17.45.
Giorgio Madia je absolventem baletní školy divadla La Scala v Miláně. Tam také zahájil svou taneční kariéru. Postupně byl hlavním tanečníkem několika světových scén v Evropě a USA. V roce 1995 se začal věnovat vlastním choreografiím, o dva roky později se vydal na dráhu pedagoga, baletního mistra a byl uměleckým šéfem několika baletních domů. Dnes žije ve Vídni a pracuje především jako choreograf.
Zdroj: www.divadlo.cz
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?