Příběh je zpracován volně podle povídky E. T. A. Hoffmanna. Spisovatel je považován za předchůdce dnešního žánru hororu a fantasy. V Madiově pojetí se ale původně starý a zatrpklý konstruktér hraček Coppélius mění v sympatického mládence, šikovného vynálezce, který jen hledá pravou lásku a chce, aby ho někdo bral vážně a všímal si ho. „Z Coppélia nedělám tajemnou postavu. Je zapálený pro svůj výzkum a publikum může trpět s ním, když mu děvčata zničí poklady jeho laboratoře. Reprezentuje šílený prvek lidské osobnosti, poháněný romantickou či utkvělou sexuální představou nebo možná nedostatkem přirozeného pocitu lásky. Coppélius jen prostě hledá společníka,“ popisuje choreograf Giorgio Madia. Coppélius se snaží zasáhnout do lásky kadeta Franze a krásné Svanildy tím, že Franzovi do cesty nastrčí panenku Coppélii, která vypadá jako živá. Franz s panenkou začne flirtovat i v přítomnosti Svanildy, která pochopitelně žárlí….
„Velmi mne bavily úpravy libreta, jejichž cílem bylo podtrhnout lidské a poetické aspekty. Celý děj řídí emancipované ženské postavy, v tom spočívá aktuálnost příběhu. Mělo by to být nadčasové a zábavné, tomu jsem přizpůsobil taneční jazyk, v němž se klasický balet mísí s akrobatickými prvky a groteskními pohyby. Jednotlivé kroky do krásné Delibesovy hudby jsou tudíž krátké, rychlé a odvážné. Skladatelův smysl pro daný okamžik je ohromující, je zde mnoho posunů v náladě, nápadité popisy jednotlivých postav a situací. Pro mne z jeho hudby vyzařuje smyslnost, a dokonce ironie,“ vyznává se choreograf Giorgio Madia.
Roli Svanildy zatančí Brittany Catalinas Haws, Réka Kiss nebo Michaela Vápeníková. Franze svěřil choreograf Rei Masatomimu, Kokimu Nishiokovi nebo Sergiu Méndez Romerovi. Roli Coppélia nastudovali Matthias Kastl a Takafumi Tamagawa.
Giorgio Madia ostravský soubor už na jaře velmi chválil. „Cítím zde především harmonickou atmosféru. Je tu skupina tanečníků s otevřenou myslí, kteří měli příležitost pracovat s různými styly i choreografy,“ řekl a ocenil zároveň vysokou technickou úroveň každého z tanečníků.
Delibesova Coppélia měla světovou premiéru v Paříži v roce 1870 a byla velmi úspěšná. Byla jedním z pěti baletních děl nastudovaných už v první sezoně existence Národního divadla moravskoslezského choreografem a zakladatelem baletního souboru Achillem Viscusim. Premiéra však nebyla v kamenném divadle, ale v září 1919 v kulturním centru zvaném Střelnice na Slezské Ostravě. Viscusimu věnuje NDM jako poctu výstavu – už nyní je možné si ji prohlédnout ve foyeru Divadla Jiřího Myrona. Vernisáž je v plánu před premiérou 19. září v 17.45.
Giorgio Madia je absolventem baletní školy divadla La Scala v Miláně. Tam také zahájil svou taneční kariéru. Postupně byl hlavním tanečníkem několika světových scén v Evropě a USA. V roce 1995 se začal věnovat vlastním choreografiím, o dva roky později se vydal na dráhu pedagoga, baletního mistra a byl uměleckým šéfem několika baletních domů. Dnes žije ve Vídni a pracuje především jako choreograf.
Zdroj: www.divadlo.cz
Coppélia v Národním divadle moravskoslezském
Premiéra nového ostravského nastudování baletu Coppélia byla v Divadle Jiřího Myrona posunuta z března 2020 na začátek další sezony – na 19. září. „Italský choreograf Giorgio Madia ovšem příběh pro nás pozměnil a choreografii posunul do moderní doby tak, aby zaujala dnešního diváka. Madia spojuje neoklasickou baletní techniku s propracovanou vizuální stránkou inscenace a světelným designem. Ve spolupráci se scénografem a kostýmním výtvarníkem Domenicem Franchim vytvořili podívanou zcela současnou a výjimečnou,“ přibližuje ředitel NDM Jiří Nekvasil.
zprávy
Diskuze
Přidat komentářNEJČTENĚJŠÍ
-
Zemřel Milan Sládek, průkopník slovenské pantomimy
zprávy -
Šeherezáda se na prkna Národního divadla vrací po padesáti letech, tentokrát v podání Maura Bigonzettiho
zprávy -
Pátá kapitola Emergency Dances trvala pět hodin. Dlouhé přestávky utlumily zájem, otevřenost i pozornost diváků
recenze -
Scales - Taneční performance, která zkoumá propojení člověka a technologií
zprávy -
Padesátka tanečníků burcuje bratislavskou scénu v nové inscenaci Bolero
recenze
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
před 2 dny
Petr K.
To je dost trapný pokus otočit co jsem napsal přesně naruby. Realita je, že svět je přeplněn zajímavým obsahem a kdo se…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
před 2 dny
Roman Zotov-Mikshin
Jojo… znáte ten vtip?Starý včelař umírá a všichni blízcí jsou kolem něho a ptají se: ty jsi tak starý a moudrý, řekni…
Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
před 2 dny
Petr K.
On tenhle pohled na kritiku občas bývá prezentován jako konec umělecké kritiky, protože krom jiného znamená, že recenze…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
před 3 dny
Roman Zotov-Mikshin
Preference, vkus recenzenta tím pádem přináší obrovské omezení samotné kritice - dekódování umění probíhá jen skrze…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
před 3 dny
Petr K.
Mně tahle debata přišla jako naprosto prototypická vzhledem k situaci na české současné scéně. Vzhledem k ohlasu, který…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
před 3 dny
Roman Zotov-Mikshin
Proč z kritiky nikdy nelze vypárat priority a preference kritika? Souhlasím, že by neměli v kritice prosakovat, ale…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr
Roman Zotov-Mikshin
Znova si nerozumíme. Já jsem odpovídal na poslední větu z Vaší předchozí odpovědi. “Není to celé naprosto zbytečná…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr