Jarek Cemerek byl pozván ke spolupráci se souborem Balletboyz po té, co se úspěšně zúčastnil veřejného výběrového řízení, na které se přihlásilo přes 160 umělců z celého světa. Umělecké vedení se k výběru Jarka vyjádřilo: „Velmi se nám líbí styl, jakým Jarek pracuje. Jeho instrukce jsou jasné a přesně ví, co od tanečníků chce a potřebuje. Jeho pohybový slovník je velmi fyzický a naprosto sedí dynamice a stylu Balletboyz.“ Představení Void bude uvedeno vedle dalších dvou děl choreografů, kteří se souborem spolupracují externě a mezi něž patří i taková jméno světového současného tance, jako je Russel Maliphant.
Po dlouhodobém působení v zahraničí jako tanečník a pedagog se Jarek Cemerek vrátil v minulém roce do České republiky a představil se českému publiku na festivalu Tanec Praha 2010 s úspěšným duetem Void Amongst Humans, které nastudoval spolu s českou tanečnicí Helenou Arenbergerovou.
Jeho současná choreografie pro devět tanečníků souboru Balletboyz dále zkoumá a rozvíjí téma předchozího duetu; void jako význam prázdnoty a pocitu osamělosti jedince uprostřed přetechnizovaného a přelidněného světa. Jistě není bez zajímavosti, že tato myšlenka a téma, kterým se Jarek Cemerek ve svých dílech zaobírá, vznikla právě v Londýně, kde v roce 2006 spolupracoval jako tanečník v Royal Opera House na projektu Mytologie Echo a Narcise.Inspirací pro tvorbu je Jarkovi Cemerkovi kromě osobních životních zkušeností i hudba Ondřeje Dědečka 6polnic, se kterým spolupracoval již na duetu a kterého přizval k vytvoření hudby i pro londýnské představení.
Vedle úspěchů v kreativní činnosti Jarek Cemerek dosahuje i velkých úspěchů v činnosti pedagogické. Nyní byl pozván ředitelem tanečního oboru jedné z nejprestižnějších konzervatoří na světě Juilliard v New Yorku, aby v únoru 2011 vedl intenzivní workshop současného tance pro studenty nejvyššího ročníku.
Jarek Cemerek
Tanečník, choreograf, pedagog
Vystudoval tanec na konzervatoři v Ostravě, dále choreografii a taneční pedagogiku na HAMU a absolvoval studijní pobyt na Divadelní Akademii v Helsinkách. Uměleckou dráhu začal jako tanečník v Národním divadle v Ostravě, odkud přešel do Prahy a tančil v Laterně Magice a ve Státní Opeře. Poté tancoval v Bratislavském divadle tanca, v souborech La Terra Nuova (Itálie), Tanztheaterwien (Vídeň), Thor (Brusel), Willy Dorner (Vídeň), Edita Braun (Salcburk), dále v Dance Theatre of Ireland, Stadttheater Bern (Švýcarsko) a v Royal Opera House (Londýn). V roce 2009 založil soubor současného tance Albamora v Dánsku.
Jako pedagog působil v mnoha tanečních souborech a na tanečních festivalech, na Divadelní Akademii v Helsinkách, ve Stadttheater Bern, Jayne Persch School (USA), Royal Ballet School v Holstebro (Dánsko).
Další informace: www.jarekcemerek.com
Videoklip: Void Amongst Humans www.youtube.com/watch?v=d3gYgS5jcXo
Balletboyz
Soubor Balletboyz založili v roce 2001 Michael Nunn a William Trevitt, kteří oba působili jako sólisté v Královském baletu v Londýně. Jejich činnost se neomezuje pouze na realizaci divadelních tanečních projektů, na kterých spolupracují s tvůrci a tanečníky různých tanečních směrů, ale význam jejich práce spočívá také v realizaci televizních pořadů s taneční tématikou. Jejich pořady jsou uváděny na BBC a Channel 4. V roce 2008 získali mezinárodní cenu Emmy za nejlepší umělecký dokument Strictly Bolshoi. V roce 2009 se Nunn a Trevitt rozhodli změnit dynamiku a směřování souboru a ke spolupráci si vybrali a následovně vytrénovali 10 mužských tanečníků různého původu a vzdělání. Tvůrce představení vybírají jak z řad etablovaných, tak i mladých talentovaných choreografů. V roce 2005 soubor stal z jedním ze souborů sdružených s tanečním divadlem Sadler’s Wells. Pro soubor to především znamená, že je jejich jméno spojováno s se slavným tanečním produkčním domem, mají možnost být v centru tanečního dění a zároveň využívat všech prostředků divadla a podpory jeho zaměstnanců.
Další informace: www.balletboyz.com Foto © Balletboyz
Mila
Za mě...ne. Nepohoršuje, ale je to za hranicí. Pro mě je klasika klasikou. Pokud nekdo chce jít touto cestou, tak ať…Labutí jezero aneb Co nejdál od pohádky