Do kin přichází Manon Kennetha MacMillana

„Klasický balet mého dětství a mládí byl jako načinčaná výkladní skříň,” vzpomínal kdysi v jednom z rozhovorů britský choreograf skotského původu Kenneth MacMillan. „Já jsem s takovým pojetím nesouhlasil. Nechtěl jsem pokračovat v udržování této tradiční linie, ale přenést do postav reálný život, skutečné city. Vyjádřit tancem živé emoce, psychologické pochody, vnitřní stav hrdinů ve vypjatých situacích. Chtěl jsem, aby publikum bylo uhranuto osudovostí postav,” vysvětloval muž, který si dráhu choreografa zvolil poté, co jako dvacetiletý tanečník bojoval s nepřekonatelným strachem z vystupování na jevišti.
Kenneth MacMillan tak začátkem 70. let 20. století přinesl do Královského baletu taneční expresivitu, což mu bylo i z vlastních zkušeností mnohem bližší. „Typicky anglické je držet emoce v sobě za každou cenu, já je pustil ven,” dodával MacMillan. „Širokou veřejnost i odborný tábor kritiků rozdělil na dvě skupiny – jedni jeho celovečerní baletní opusy odmítali, druzí vynášeli do nebes. Jak už to bývá, teprve čas dal zcela za pravdu těm druhým. Choreograf Kenneth MacMillan se zařadil po bok jiných uměleckých vizionářů a stal se plným právem uctívanou ikonou moderního baletu 20. století,“ dodávají organizátoři cyklu Balet v kině.
Jako jednu z předloh svého baletu si zvolil i novelu Manon Lescaut francouzského spisovatele Abbého Prévosta z poloviny 18. století, která byla po svém vydání hned zakázána a šířila se tajně v kopiích. Příběh vášnivé ženy Manon, jejíž city k chudému mladíkovi des Grieux postupně rozkládá vidina bohatství a přepychu u monsieura G. M., je plný vyhrocených scén, intrik a emocí. Charakterní rozporuplnost hlavní hrdinky vedoucí až k její záhubě a nesympatičnost mnoha dalších hlavních figur byla pro MacMillana opravdovou výzvou.
A zatímco se on sám soustředil na psychologickou drobnokresbu postav vyjadřovaných v tanečních figurách, skladatel a dirigent Leighton Lucas na MacMillanův popud studoval Massenetovu stejnojmennou operu a bezpočet jeho dalších děl, aby z nich nakonec sestavil kompozici určenou pro baletní adaptaci. Její orchestraci v roce 2011 obnovil dirigent Martin Yates do nynější podoby. MacMillanova Manon měla v Covent Garden premiéru v roce 1974 a je trvale v repertoáru Královského baletu.
Kdy a kde:
3. května od 20:15 – přímý přenos
Praha – Bio Oko
Hradec Králové – Bio Central
14. května – záznam
Zlín – GA Cinema
Zdroj: Balet v kině