S baletem Romeo a Julie bude v Praze hostovat soubor Jihočeského divadla z Českých Budějovic, a to 10. února ve Stavovském divadle. Oblíbený titul s hudbou Sergeje Prokofjeva bude tentokrát v choreografické verzi šéfa jihočeského baletu Attily Egerháziho. Ke svému pojetí slavného titulu autor píše: „Každé dítě se rodí do společenství, které ho ovlivňuje tradicemi, zvyky a zkušenostmi kolektivní paměti. Pak nastane čas, kdy mladý a nezralý jedinec nabývá své vlastní zkušenosti, má své vlastní touhy a představy a je ovládnut citem, kterému podřídí i ony zavedené zvyklosti – hledá souznění s druhým člověkem. To, co je na počátku JÁ a TY, touží spojit – zamiluje se. Láska způsobuje neodolatelnou a bezpodmínečnou touhu být stále spolu. Jen láska má sílu ohně, který plane tím intenzivněji, čím větší je cit. I sebevětší vítr plamen lásky neuhasí. Ale láska v našem světském pozemském životě je obyčejně cit velmi pomíjivý. O to cennější a inspirativnější jsou lásky osudové, hluboké a – nekonečné! Láska Romea a Julie je věčná, protože jejich milostné vzplanutí přichází téměř ve stejný okamžik jako jejich smrt. Nastává poslední kolize příběhu – poslední obraz umocňuje nadčasovost příběhu, jako memento vášnivé lásky, lásky doslova „až za hrob“. Příběh Romea a Julie je na jevišti vždy jedním z nejmocnějších a nejpravdivějších zobrazení milostného citu. Je apoteózou lidské touhy a hledání opravdové lásky – v jejím naplnění a nesmrtelnosti!“ není bez zajímavosti, že výpravu k inscenaci mají na svědomí umělci z oblasti spíše současného tance než klasického baletu: scénu a světla designérka Loes Schakenbos, kostýmy návrhářka Bregje Van Balen (jako tanečnice byla i členkou NDT), obě původem z Nizozemí, u nás mimo jiné spolupracovaly se skupinou 420PEOPLE.
Zdroj: ND
S baletem Romeo a Julie bude v Praze hostovat soubor Jihočeského divadla z Českých Budějovic, a to 10. února ve Stavovském divadle. Oblíbený titul s hudbou Sergeje Prokofjeva bude tentokrát v choreografické verzi šéfa jihočeského baletu Attily Egerháziho. Ke svému pojetí slavného titulu autor píše: „Každé dítě se rodí do společenství, které ho ovlivňuje tradicemi, zvyky a zkušenostmi kolektivní paměti. Pak nastane čas, kdy mladý a nezralý jedinec nabývá své vlastní zkušenosti, má své vlastní touhy a představy a je ovládnut citem, kterému podřídí i ony zavedené zvyklosti – hledá souznění s druhým člověkem. To, co je na počátku JÁ a TY, touží spojit – zamiluje se. Láska způsobuje neodolatelnou a bezpodmínečnou touhu být stále spolu. Jen láska má sílu ohně, který plane tím intenzivněji, čím větší je cit. I sebevětší vítr plamen lásky neuhasí. Ale láska v našem světském pozemském životě je obyčejně cit velmi pomíjivý. O to cennější a inspirativnější jsou lásky osudové, hluboké a – nekonečné!
