Z více než stovky přihlášek vzešlo 13 nadějných tvůrců – 3 choreografky, 9 tanečnic a 1 tanečník. Během večera pojmenovaného Distortion (zkreslení, pokřivení) diváci zhlédnou 3 choreografie od Alice Silné, Elišky Nevoralové a Ipek Ozgen. Jméno Alice Silné není v projektu úplnou novinkou. Jedná se o tanečnici, která se zúčastnila předchozího ročníku, který vyvrcholil premiérou Hutch, a nyní se představí v roli choreografky. ARCHA+ poskytuje prostory a technické zázemí pro realizaci představení. Divadlo Jatka78 umožňuje mladým tvůrcům kontinuální zkoušení. Změnou oproti loňskému roku, kdy byl open call zaměřený pouze na tanečníky, letos organizátoři vybírali i choreografy. 31. května tak budou moci diváci v ARŠE+ v komponovaném večeru s názvem Distortion zhlédnout 3 choreografie.
Na rozdíl od loňského ročníku DEKKA KICK–OFF uvede formát komponovaného večera s třemi choreografiemi. Žádná z nich přitom nemá ambici vyprávět konkrétní děj. Choreografky se zaměřují spíše na širokou škálu pohybového slovníku a předání emocí, které bude ztvárňovat 10 mladých tanečníků.
Choreografie Ipek Ozgen se jmenuje Over the Rainbow a zkoumá, jak se opakovaná gesta proměňují v nové významy a způsoby bytí. Vychází z každodenních činností a vtělených vzpomínek, ze kterých buduje sdílený jazyk pohybu. Skrze náhlé zvraty, přerušení a intenzivní pohybové momenty se známá gesta tříští a překrývají. Ztrácejí svou původní funkci a otevírají prostor pro alternativní vyjádření identity.
Choreografka Alice Silná pak v kuse PARALLAX vychází z motivu Havrana Edgara Allana Poea a zkoumá, jak se realita proměňuje podle toho, kdo se dívá. Během představení vznikají v reálném čase fotografie, které vstupují do dění jako jeho posunuté, fragmentární obrazy. Perspektivy se skládají i rozpadají zároveň – a s nimi i představa jediné pravdy.
Eliška Nevoralová připravila choreografii nazvanou 눈빛 – NUN-BIT, v níž se zaměřuje na sílu lidského pohledu jako nejupřímnější formy komunikace. Zachycuje momenty, kdy slova nestačí a emoce prozrazují pouze oči. Důležitým prvkem je pro ni dav. Jedinci, kteří jsou součástí celku, ale zároveň nesou vlastní příběhy.
V Distortion se prezentovaly tři dvacetiminutové choreografie, které mohou být solidním základem pro celovečerní kusy. Ono autentické „mládí“ ale v ukázkách takřka není přítomné a kdo očekával generační výpověď nejmladších choreografů, přišel zřejmě zkrátka.
Pokračovat ve čtení zdarma.
