Queer The Ballet se zaměřuje na experimenty v oblasti baletní partneřiny, a to zejména mezi ženami a nebinárními osobami. Stejnopohlavní duety se totiž v klasickém tanci objevují zřídka, ale pokud ano, většinou jde o dva muže. Hnutí se zaměřuje především na lesbické tanečnice zejména proto, že ty mají v tanečních souborech mnohem častěji pocit osamocení.
Duet Julie a Julie tancuje Afroameričanka Taylor Key, která si k době přála rovněž černošskou partnerku. Rozhodnutí proto padlo na Audrey Malek z Washington Ballet. „Chtěla jsem být zamilovaná. Chtěla jsem Julii a Julii,“ popisuje Key své pohnutky.
Choreografii pro dvojici vytvořila dvaatřicetiletá Adriana Pierce, která se identifikuje rovněž jako lesba a již při studiích na School of American Ballet se cítila izolovaná. „Kráčel někdy těmito chodbami někdo jako já?,“ ptala se sama sebe. Podobně se cítila i jako členka Ney York City Ballet a Miami City Ballet. Během pandemie uspořádala velké setkání prostřednictvím platformy Zoom, kde hledala tanečnice s podobnou zkušeností.
Deník The New York Times upozornil, že striktní normy v baletu jsou ještě závaznější pro ženy než pro muže. Krom toho, že se s queer tanečnicemi moc nepočítá, žen je v tanci mnohem více, a pokud se nepřizpůsobí normám, nahradí je jiná adeptka.
Taylor Key a Audrey Malek nyní pod vedením Adriany Pierce zkoušejí zvedačky a vzájemnou oporu. „Choreograf může tvrdit, že ženy nemohou zvedat muže. Ale co když mohou?,“ říká třiadvacetiletá Adurey Malek s odkazem na post choreografa Alexeje Ratmanského, který v roce 2017 napsal, že „v baletu neexistuje nic jako rovnost“. „Není to o tom, jak jste silná, ale jak svou sílu využíváte,“ míní tanečnice.
Key zase popisuje, že v lesbické roli se dříve ocitla jen jednou, a nejednalo se o klasický tanec. Navíc to bylo před jejím coming outem. „Nechtěla jsem, aby to kdokoliv věděl, takže jsem to prožívala jinak než nyní,“ řekla. „Teď jsem mnohem svobodnější.“
Jako baletní soubor otevřený všem queer osobnostem se dlouhodobě profiluje newyorský Ballez, který často přetváří klasické choreografie do genderově nekonformních variant. Produkuje také vlastní originální inscenace. Těleso uvedlo například inovovaný titul Giselle of Loneliness (Giselle samoty).
Zdroj: The New York Times
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?