Po dvou letech se na Nové scéně Národního divadla rozloučí inscenace Laterny magiky Antikódy. Experimentální projekt, který je inspirován stejnojmennou sbírkou vizuální poezie Václava Havla, bude mít derniéru již tuto neděli 29. března od 20.00 hodin. Tvůrčí tým pod vedením režiséra Braňo Mazúcha pracuje s Havlovými typogramy jako s vizuálním materiálem a stejně tak i s jejich kritickým a humanistickým obsahem. Inscenace v průběhu uvádění prodělala několik změn v dramaturgii a od začátku minulé sezony byla uváděna s novou hudbou. Na konci roku 2013 byly Antikódy hostem na krátkém turné ve Spojených státech, ve Washingtonu, Miami a New Yorku.
Braňo Mazúch v době, kdy inscenace vznikala, definoval svůj přístup k látce takto: „Havlovy typogramy mě oslovují svou jednoduchostí, hravostí, promyšleností, vnitřním pohybem a dynamikou; na jedné straně ornamentálností, ale na druhé také minimalismem. Většinu typogramů lze považovat za živou strukturu s vlastním příběhem. A právě přenést tyto příběhy do scénických situací bylo naším úkolem.“
Na současné podobě inscenace se podílí dramaturgyně Marta Ljubková, multimediální umělec Dan Gregor, který je spoluautorem celé koncepce inscenace a specialistou na nová a vizuální média, zvukový designér Stanislav Abrahám, hudebník Filip Míšek a v neposlední řadě choreografka Věra Ondrašíková, která inscenaci oblékla do současného pohybového slovníku. Možnosti propojení nových technologií a tance zkoumá už řadu let. „Antikódy stojí především na interakci s technologií a na spoluvytváření vizuálních prvků, vše je ale nutné pohybově zpracovat, tanečníci musí ovládat tělo a dynamiku, přesně vědět, jak daleko nebo blízko se mohou přiblížit k interaktivní ploše, vznikají mezi nimi vztahy,“ vysvětlovala choreografka před premiérou v rozhovoru pro server Opera Plus, „V naší inscenaci nejde o to převyprávět autobiografii politika a filosofa, nechceme zobrazovat jeho život, i když by to bylo také lákavé. Zabýváme se životem tvůrce, který bilancuje.“ Antikódy tedy nejsou jen hrou se slovy a obrazy, ačkoli vizuální stránka představení zaujme diváky vždy nejvíce. Autoři vybrali básně, které odkazují k nadčasovým hodnotám svobody a lidství a zasazují je do nového kontextu, přitom ale s úctou k myšlenkám Václava Havla.
Inscenace využívá nové technologie, které na scéně vytvářejí interaktivní prostředí reagující v reálném čase na performery – na jejich pohyb, jeho směr, intenzitu. Je tedy v přímém kontrastu s většinou inscenací Laterny magiky, které naopak pracují s pevným časovým harmonogramem a předtočeným vizuálním a zvukovým materiálem, kterému se účinkující přizpůsobují. V Antikódech je naopak herec a tanečník tím, kdo určuje, jak dlouho daná akce potrvá či jakou bude mít definitivní podobu. Ať už je využíván princip „real-time trackingu“ (detekování lidí a objektů v předem určených zónách) nebo obří dotyková plocha symbolického psacího stroje, o výsledné podobě inscenace rozhoduje lidský faktor. Po každé repríze, a výjimkou nebude ani derniérový večer, mají diváci možnost po představení zůstat na krátký open stage workshop a seznámit se s použitými technologiemi na vlastní kůži.
Inscenace vznikla ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla, která ve stejné době vydala druhou edici původní sbírky Antikódy, která byla poprvé publikována v roce 1964. Vznik inscenace umožnil také účelový dar Mecenášského klubu ND, který na tvorbu experimentálního projektu věnoval nemalou částku. Antikódy nyní mizí ze stálého repertoáru, ale zůstávají v nabídce pro festivaly a hostování. Zdroj: Laterna magika