
„Inscenace Lešanské jesličky je inspirována stejnojmennou vánoční baladou, která je zároveň poslední dokončenou skladbou Františka Hrubína. Hluboký příběh, překrásná podoba jazyka, poezie plná obrazů mohou být lékem proti, za výkonem se řítící podobě světa a připomínkou především lidského rozměru každého z nás. Lešanské jesličky ohromují silou prostoty a lidskosti vystupující z Hrubínovy poezie. Představení o tom, co udrží Marii na tý "modrý kouli", byť na ní stojí jen palcem jediný nohy, představení hledající pod krunýřem zdání, představení o tom co dokáže jedna básnička /vločka sněhu/,“ dodávají autoři.
„Jdou Josef Padevět se ženou Marií, Marie nechce dát z náruče raneček z peřiny přehozené vlňákem a v něm tiše obíhá krev temnotou tělíčka, které se každým tepem srdce přibližuje ke chvíli, kdy si samo sebe uvědomí a nechá se uchvátit nesmírným a krásným životem s obludami válek, snů a lásky, …“ František Hrubín, Lešanské jesličky.
Zdroj: La Fabrika
Adéla
Nedá mi to nevložit také svůj vlastní úhel pohledu. Můj pohled je pohledem člověka, který tanec miluje, který studoval…O podivné nespolupráci mezi přípravkou a konzervatoří