Inscenace rozvíjí původní příběh pod heslem No peace? No sex! a využívá jej k reflexi současných společenských konfliktů. Toto multižánrové divadlo má na svědomí kolektiv mladých tvůrkyň a tvůrců, kteří do něj promítají své osobní frustrace ve formě intimních výpovědí a také zkušenosti z různých kulturních zázemí a různých tanečních či performativních odvětví (od contemporary po vogue femme). Tento mix je východiskem k vysoce živé interpretaci, která kombinuje různé jazyky, různé pohybové jazyky, různé osobní postoje k válce a míru. Tvůrkyně a tvůrci se nechali inspirovat nejen Aristofanovou komedií, ale i knihou feministické antropoložky Riane Eisler, která v lidské historii definuje dva modely soužití - model dominanční, který známe z naší současnosti a který se vyznačuje výraznou hierarchií, nadvládou mužů nad ženami, hromaděním hmoty a moci a... válkami. A model partnerský, kdy je společnost organizovaná nehierarchicky, spoléhá na velmi rozvinutou komunikaci, nikdo nikomu nevládne jen z důvodu pohlaví a pečuje o mír. K tomuto modelu lidského společenství inscenace vyzývá.
Lysistrata Reloaded, pohybová femme komedie inspirovaná Aristofanem
Projekt Lysistrata Reloaded vychází z Aristofanovy komedie z pátého století před naším letopočtem, jejíž pacifistické poselství se bohužel stává stále aktuálnějším. Inscenace využívá její námět - tedy ženskou stávku - v renovované formě a pod heslem No peace? No sex! Směřuje ke scénickému ztvárnění otázek dnešního světa: Jak zastavit válku? Je válka rodu mužského? Co mohou a mají udělat ženy? Premiéra proběhla v červnu, nejbližší reprízy se uskuteční 19. a 20. listopadu a 17. prosince v prostoru Venuše ve Švehlovce v Praze.
V hlavní roli Lysistraty vystupuje Anežka Rusevová, která v projektu propojuje činoherní i pohybové herectví. Díky své dřívější kariéře moderní gymnastky dokáže přirozeně spojit fyzický projev s komediálním i tragickým hereckým odstínem. Scénografii tvoří vrak automobilu, symbol patriarchálního systému moci a dominance, který se rozpadá a potřebuje proměnu. Tento motiv se dále rozvíjí v práci s kostýmem – od antických forem přes revoluční červenou až po jednoduchost, která představuje „svlečení“ všeho omezujícího. Většina scénografických a kostýmních prvků je upcyklovaná. Autorkou scény a kostýmů je Emma Fiala.
Na projektu se podílejí Anežka Rusevová, Emma Fiala, Josefína Prachařová /Lili Harutjunjan, Naya, Alyssa Dillard-Ledet, Vlada Klimek, Flamboy a Matěj Výborný. Hudbu vytvořily Alyssa Dillard Ledet a Petra Horváthová, světelný a zvukový design zajišťují Vojtěch Řehák a Václav Brož. Na produkci se podílejí Simona Dejmková a Kryštof Kotík, producentkou je Petra Horváthová ve spolupráci s Živou tvorbou. Dramaturgii připravila Kateřina Jonášová, režijní konzultaci poskytla Viktorie Čermáková.
Citát Riane Eisler, který inscenaci uzavírá, shrnuje její hlavní myšlenku: „Neexistuje lepší a horší pohlaví. Můžeme na sebe navzájem házet špínu klidně další desetiletí, ale tento boj nemůžeme vyhrát. Nikdo z nás. Cesta, po které máme jít, je přesným opakem boje. Je to pochopení. Je to střed. Je to rovnováha.“
Zdroj: Tisková zpráva