Mezinárodní Den tance se bude slavit potřetí v České republice, potřicáté ve světě
zprávy
„Velmi nás těší stále rostoucí zájem o společné taneční oslavy, do kterých se zapojují všechna města se svým vlastním programem, který si sami sestavují a organizují“ říká koordinátorka celé akce Petra Kašparová za o.s. Vize tance a dodává: „Mezi nejaktivnější města patří určitě Třinec, kde se tančí již od 9 hodin ráno a pestrý program končí až ve večerních hodinách, v Lanškrouně se v různých tanečních formacích sejde na nádvoří zámku až 200 tanečníků, aby si zatančili společnou choreografii, tančí se ale také tradičně ve Valašském Meziříčí, Žamberku, Ostravě, Plzni, Domažlicích a dalších 20 městech.“
Námět na společnou choreografii flashbomb sestavila skupina Dance2XS a prostřednictvím sítě Facebook se ji mohou naučit všichni, aby si ji 29. dubna mohli zatančit společně. V Praze to bude na piazzetě Národního divadla, kde taneční happening vypukne již ve 14 hodin. Programem v rytmu swingu, flamenca, stepu a dalších tanečních žánrech bude již tradičně provádět herečka a performerka Anna Polívková. Připravena je také tombola, piknik a hrátky pro děti.
Ve večerních hodinách se v Praze uskuteční také několik tanečních představení, např. v Divadle Archa uvede skupina VerTeDance taneční inscenaci Simulante bande – dialog zdravého a fyzicky handicapovaného člověka. Ve Studiu Alta se v rámci večera TO BUDE TANEC! představí herecké osobnosti jako Taťána Medvecká či Anna Polívková, jež v krátkých skečích „odtančí“ svůj pohled na tanec, a v parku na Vítkově nad vojenským historickým ústavem můžete od 21 hodin shlédnout site specific projekt Suna no onna skupiny Nanohach.
Díky spolupráci s Auto*matem se i letos podařilo vytvořit podrobnou taneční mapu Prahy, naleznete na ní všechna místa, kde se v Praze 29. dubna bude tančit. Mapa je ke stažení na www.vizetance.cz a k dispozici také na všech místech, kde se bude tančit.
Autorem letošního Provolání k Mezinárodnímu dni tance je významný současný belgický tanečník a choreograf Sidi Larbi Cherkaoui, jehož unikátní představení Sutra, na kterém spolupracoval s tibetskými mnichy, mohli diváci v ČR zhlédnout během loňského ročníku festivalu Tanec Praha:
Oslavujme nekonečnou choreografii života V průběhu času, v průběhu věků to nejtrvalejší, co máme, je patrně umění. Dalo by se říci, že lidstvo zanechává svým dědicům jedině umění – stavby, knihy, obrazy či hudbu. Nebo také pohyb či tanec. Proto je pro mne tanec tou nejsoučasnější, tou nejaktuálnější historickou lekcí – tanec je totiž neustále ve styku s bezprostřední minulostí a probíhá výlučně v přítomnosti. Navíc kupodivu tanec nezná, na rozdíl od tak mnoha uměleckých žánrů, hranice. I když se některé slohy pokoušejí vymezit svůj rámec nebo v nějakém rámci pracovat, pohyb života, jeho choreografie a jeho potřeba neustálé změny rychle nabývají vrchu a umožňují prolínání nejrůznějších stylů. Vše se samozřejmě propojuje se vším a tanec se zabydluje pouze v prostoru, do něhož patří – v neustále se měnící přítomnosti. Domnívám se, že tanec je jednou z nejupřímnějších výrazových forem, kterou bychom měli láskyplně chránit. Když totiž lidé tančí, ať už v baletním představení, při zápolení hip-hopu, na nějakém současném undergroundovém představení nebo prostě na diskotéce, uvolňují se a jenom zřídka se tam projevují nějaké lži, jen vzácně si tam lidé nasazují masky. Lidé o sobě neustále uvažují, ale když tančí, jejich reflexe se patrně týká bezprostřední upřímnosti. Když se pohybujeme jako všichni ostatní, když se pohybujeme s ostatními a když se díváme, jak se ostatní pohybují, můžeme nejlépe pochopit jejich emoce, vžít se do jejich myšlenek a propojit se s jejich energií. Možná právě v takové situaci je nejzřetelněji poznáme a pochopíme. Představuji si taneční představení jako oslavu koexistence, kdy poskytujeme a vytváříme prostor a čas jeden pro druhého. Na to až příliš často zapomínáme, leč základní krása představení spočívá v konvergenci mnoha lidí, kteří sedí vedle sebe a všichni prožívají týž okamžik. Není v tom nic soukromého: představení je kromobyčejně společenská zkušenost,. Všichni se shromažďujeme kvůli tomu rituálu – to je naše pouto spojující nás s představením, pouto spojující nás se stejnou přítomností. Proto v roce 2012 přeji všem mnoho tance. Ne snad aby zapomněli na problémy z roku 2011, naopak, aby se pokusili s nimi tvůrčím způsobem vypořádat, aby se pokusili kolem nich tančit. Aby přišli na způsob, jak se vzájemně a zároveň se světem propojit, abychom se propojili s životem jako s částí jeho nekonečné choreografie. Tančeme, abychom našli upřímnost, abychom ji předali dál, abychom ji reflektovali, abychom ji oslavovali. Sidi Larbi Cherkaoui
Oslavy Dne tance koordinuje po celé ČR od roku 2010 Vize tance – Národní iniciativa pro podporu současného tance a interdisciplinárních umění. Více info na www.vizetance.cz/den-tance
Diskuze
Přidat komentářNEJČTENĚJŠÍ
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
před 14 dny
Lukáš Slavický
Jen bych rád připomněl paní Benoniové, že první soubor, který zpracoval tento titul jako taneční představení v ČR, byl…Tramvaj do stanice Touha – Whisky, sex a kouř cigaret
před 27 dny
Jana Bohutínská
Díky za tenhle postoj. Je děsivé číst, že print vs. net je pořád klíčové téma. Podobným diskusím se už vlastně dost…Přestat se zdržovat nesmysly aneb Co s kritikou v éře nových médií
před 33 dny
Gitta
Krásny článek. Ráda jsem si přečetla. Mistra jsem znala v letech šedesátych a sedmdesatych. Pracovala jsem pod nimna…Před 110 lety se narodil Boris Milec
před 36 dny
Roman Vašek
Milá Lucie,dovolím si na okraj tvé glosy "přihřát svou polívčičku". Máš pravdu a já se to pokusím doložit konkrétními…
Ucpaný systém
před 36 dny
Jakub
Kategorický imperativ je odporná záležitost. Je svazující a ponižující. Ohavné ničit tak něčí autonomii.Kněz…
Kant v hledišti
před 48 dny
Kata Zagorski
Ahoj Pepo,dík za odpoveď. Podobné zverstvá sa môžu veľmi ľahko odohrať aj v ČR, ale verím, že sa neodohrajú. Ja som…
Podpoříte s námi Manželství pro všechny?
Josef Herman
Milé dámy,papír, net, podcast, blog a cokoli dalšího si vymyslíte, to jsou přece jen média sloužící komunikaci v té…
Přestat se zdržovat nesmysly aneb Co s kritikou v éře nových médií