NANOHACH chystají nový projekt – má přiblížit tanec i nezasvěceným

3. 8. 2011 zprávy

V pondělí 5. září uvede progresivní a úspěšná skupina tanečního divadla NANOHACH nové představení, tentokrát kmenové členky souboru Ley Čapkové-Švejdové, PÍSEČNÁ ŽENA / SUNA NO ONNA, jež je realizováno pro uvedení mimo divadelní jeviště, do zahrad a parků. Autorem hudby, která bude částečné produkována živě, je duo Tomáš Procházka (soubor Handa Gote) a divadelník a mim Vojta Švejda.
Po několika mezinárodních projektech NANOHACH opět dávají prostor tvorbě domácího umělce (v minulosti to byl např. Michal Záhora). Lea Švejdová, spoluzakladatelka souboru, je renomovanou umělkyní – choreografkou, tanečnicí i pedagožkou. Jako tanečnice se podílela na vzniku většiny souborového repertoáru, naposledy v představení Brut (chor. Fabrice Ramalingom), kde její výkon i tentokrát vyzdvihovala taneční kritika. Má mnoholeté zkušenosti ze zahraničí a její tvorba byla oceněna na domácích i zahraničních platformách – aktuálně na ruském Kingfestivalu (Best Contemporary Dance Performance Award 2011).
Námět tohoto představení vychází ze stejnojmenné knihy japonského autora Kobo Abé. Právě ta byla impulsem k vytvoření ženského tria. Kniha vypráví fantaskní příběh muže, kterého v písečných dunách vlákají do jámy, z níž není úniku. Společnicí se mu stává mladá žena, jejíž smířenost s hrozivým údělem je až živočišně fatální. Její osud a smíření se s naprosto bezvýchodnou situací a neustálá přítomnost proudícího a na vše se lepícího písku je inspirací při tvorbě inscenace. Lea Švejdová k projektu říká: „Na ploše parku vznikne obrovské jeviště. Takto uváděné představení je určeno náhodným divákům i divákům na tuto konkrétní událost mířícím. Přiblížíme tanec nezasvěcenému publiku, vytvoříme noční iluzi oživlé zahrady. Spojení tance a přírody je velmi přirozený proces, na který se v dnešní době již zapomíná.“
Neméně důležitými spolutvůrci, kteří se vrací ke spolupráci se souborem, jsou Jan Komárek a Tomáš Procházka. Komárek režijně spolupracoval s NANOHACH na dílech DeRbrouk, Zločin a trest a některých site-specific performances. Pro představení připravuje originální a nelehké nasvícení parku (v roce 2010 obdržel Cena za nejlepší light design). Procházka hudebně spolupracoval na projektech Naměkko Naostro a Kdo je Annik? K velkému potěšení souboru projevilo značný zájem o premiéru díla již v loňském roce Divadlo Konvikt v Olomouci. To se na projektu podílí koprodukčně a poskytlo tvůrčí rezidenci ve svých prostorách, kde představení v srpnu z velké části vzniká. Přesto ale první ukázka představení proběhne v předpremiéře v prostorách parku Portheimka na území městské části Prahy 5, kde soubor sídlí. Premiéra se bude konat v Olomouci 4. října v rámci Týdne improvizace 2011. Pražská premiéra má termín v rámci mezinárodního festivalu 4+4dny v pohybu 20. října. Předpokládá se, že projekt bude uváděn i v budoucnu. Skrze toto představení se naskýtá příležitost přiblížit a pro obyvatele oživit i další zajímavá místa v městských prostorách.

Občanské sdružení a skupina tanečního divadla NANOHACH působí na naší scéně sedmým rokem. Za dobu své existence vytvořila devět celovečerních představení, několik kratších děl a také pět projektů ve veřejném prostoru. Tvorbu souboru komentuje dokument ČT Doteky tance uvedený letos. Soubor si vybudoval v kontextu českého současného tance významnou pozici, s jeho představeními se setkávají diváci v celé republice i v zahraničí. NANOHACH zaujali např. projektem Portrét (2006, chor. Ioana M. Popovici), pohybovou skorooperou Jana Komárka a Michala Nejtka Zločin a trest (2009), spoluprací s Nigelem Charnockem (spoluzakladatel DV8 physical theatre), jejímž výsledkem je stále divácky naplněná taneční inscenace Miluj mě (2008). Letos uskupení premiérovalo umělecky výrazné dílo Brut, které kritika nazvala událostí taneční sezóny.

Lea Švejdová (nar.1976) Začala tančit v dětském věku u Evy Blažíčkové a později se stala členkou jejího Studia komorního tance II. Patří mezi první absolventy Konzervatoře Duncan centre v Praze (1997) – v rámci studia také stáže v londýnském Laban Centre a holandské Rotterdamse danceacademie. Poté studovala bruselskou taneční akademii P.A.R.T.S. Tři roky působila v mezinárodní taneční skupině Déjà Donné (Lenka Flory a Simone Sandroni). Od roku 2003 působí opět v Praze jako choreografka, pedagožka a tanečnice. Lea je zakládající členkou souboru NANOHACH. Její autorské projekty: Vteřiny na výběr (2004, spoluautorka Linda Samaraweerová /Rakousko/), Hechizada de Luxe (2005, premiéra v Southern Theatre Minneapolis, USA). Ocenění: Cena SAZKY za interpretaci 2006, nominace na Cenu SAZKY 2008 za objev v tanci, Best Contemporary Dance Performance Award 2011 /Rusko/.

Jan Komárek
Herec, režisér a světelný designér vystudoval propagační grafiku na pražské UMPRUM. Jako elév působil v loutkovém divadle Drak v Hradci Králové, poté v roce 1983 odešel do Francie, kde založil soubor MIMO theatre. Hrál vlastní představení pro školy jako loutkoherec a klaun. V roce 1985 přesídlil do Kanady, kde založil SOUND IMAGE THEATRE – autorské, výtvarné a pohybové divadlo, pod jehož hlavičkou vytvořil téměř 20 představení. Jako světelný designér pracoval pro divadelní a taneční soubory v Torontu a Montrealu. V roce 2001 se vrátil zpět do Prahy, kde spolupracuje především s alternativní taneční scénou. Mezi jeho poslední projekty patří kritikou i diváky velmi kladně přijatý site-specific Tanec papírových tanečnic, Probouzení genia loci, Stolování a Tanec 3 sester. Ocenění: Dora Mavor Moore Prize za režii, světelný design a hudbu (Kanada, v letech 1993, 1994, 1997, 1998 a 2000), Cena divadelní osobnost 2008 (…příští vlna/next wave…), Cena za nejlepší světelný design 2010 (Zločin a trest /NANOHACH).