Národní divadlo moravskoslezské a pocta Cunninghamovi
Jak jsme již informovali, v září roku 2014 uplyne 50 let od doby, kdy skladatel John Cage a tanečník a choreograf Merce Cunningham navštívili Československo a i přes tehdejší obecně známou politickou situaci zde uskutečnili svá avantgardní představení. Národní divadlo moravskoslezské ve spolupráci s Národním divadlem v Praze a Ostravským centrem nové hudby se rozhodlo tuto výjimečnou událost připomenout výroční hudebně-taneční performancí umělců, kteří dané události byli přítomni nebo svou uměleckou činností navazují na tvůrčí práci Johna Cage a Merce Cunninghama. Hudebně-taneční performance Pocta Cunninghamovi v doprovodu Ostravské bandy se uskuteční 24. září v Divadle Antonína Dvořáka v Ostravě a 28. září na Nové scéně Národního divadla v Praze. Více informací: http://www.ndm.cz/cz/stranka/263-pocta-cunningamovi.html. V 18:00 hodin bude před ostravským představením ve foyer DAD probíhat dramaturgický úvod, který povedou Jiří Nekvasil, Petr Kotík a Eduard Ovčáček. Po představení se ve foyer uskuteční setkání s Danielem Squirem.„Ostrava neboli ‚československý Pittsburgh‘ možná bylo hornické město, ale mělo slušné staré divadlo (i když naléhavě volající po opravě) přímo naproti dobrému hotelu s vanami u každého pokoje, s horkou vodou, fungujícím výtahem a obstojnou restaurací – vším, co může učinit unavené tanečníky šťastnými. Ale pro ty, kdo tam žili, byla Ostrava neutěšeným místem. Během dne nebyla v obchodech elektřina – stejně tam nebylo vlastně co kupovat, dokonce ani časopisy ne. Naše maskérka v divadle obdivovala kvalitu našich papírových kapesníčků a líčidel. V ostravském programu se z nás, žen, najednou staly Slovanky: jmenovaly jsme se Brownová, Farberová, Hayová, Lloydová a Neelsová. Vážně legrace!“ (Z knihy Carolyn Brown Chance and Circumstance: Twenty Years with Cage and Cunningham.)
Skupina Merce Cunningham Dance Company na svém světovém turné v roce 1964 vystoupila v Československu dvakrát. Ansámbl přicestoval do Prahy 21. září 1964 z Helsinek. Následujícího dne se skupina představila publiku v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka (dnešní Stromovka) a 23. září na besedě v pražském Divadle hudby. Dne 24. září 1964 odletěli do Ostravy, kde ještě týž den vystoupili v budově Divadla Zdeňka Nejedlého, dnešním Divadle Antonína Dvořáka: „Pozorovat po očku reakce běžných divadelních návštěvníků bylo velmi zajímavé. Bylo jasné, že mnozí z nich nečekali tento styl produkce a byli tím takříkajíc zaskočeni. Někteří byli tak trochu v šoku, neboť byli konsternováni nemelodickou hrou na klavír a drsným zacházením s tímto nástrojem. Po produkci nastalo nejdřív napjaté ticho a až po delší odmlce se publikum přece jenom nesměle roztleskalo. Nebyl to klasický balet se všemi jeho atributy a piruetami. To očividně některé diváky vyvedlo z míry. V hledišti byla zastoupena jak mladší, tak starší generace,“ vzpomíná akademický malíř a grafik Eduard Ovčáček. Druhý den pak skupina odcestovala na vystoupení do Varšavy. Cílem současného projektu je uspořádat ojedinělé představení jako vzpomínku na tato výjimečná vystoupení amerických umělců v roce 1964. Merce Cunningham Dance Company, ve které působili a účinkovali také hudební skladatel John Cage a výtvarník Robert Rauschenberg, vystupovala v Československu. Pro mnoho umělců, zvláště hudebníků a skladatelů, měla tato vystoupení klíčový význam. Dalo by se říci, že úzká spolupráce Petra Kotíka s Johnem Cagem (která pokračovala až do Cageova úmrtí v roce 1992) má svůj počátek právě v jejich pražském vystoupení. Před padesáti lety tato vystoupení znamenala první živé setkání s nejnovějšími proudy soudobého performativního umění v tehdejším Československu.
Autorem choreografie bude bývalý člen Merce Cunningham Dance Company Daniel Squire. Na jevišti se kromě něj představí Nicole Morel – bývalá sólistka Ballett am Rhein Düsseldorf pod uměleckým vedením Martina Schläpfera – a členové baletu Národního divadla moravskoslezského v Ostravě (Isabelle Ayers, Giordano Bozza, Macbeth Konstantin Kaněra, Nicole Morel, Brígida Pereira Neves, Markéta Pospíšilová, Filip Staněk, Barbora Šulcová a Patrick Ulman).
Filip
Skvelá odborná recenze! Gratuluji!Puppet, Dos soles solos – Dvojitá sázka na jistotu?