
Jana Přibylová své umění rozdávala dlouhá léta na nejvyšší úrovni. Do brněnského baletu nastoupila v roce 1989 a působí v něm dodnes. V současnosti jako baletní mistr. Nastudovala téměř stovku rolí ve více než sedmdesáti inscenacích, např. Odettu-Odilii v Labutím jezeře, Marii Stuartovnu ve stejnojmenném baletu Libora Vaculíka, Julii v Romeovi a Julii… Jen tuto poslední roli tančila s úspěchem 16 let. „Jana je neuvěřitelná, zraje jako víno,“ řekl o ní kdysi choreograf Robert Strajner, když viděl právě její Odettu-Odilii v Labutím jezeře, které v Brně nastudoval. Jana Přibylová je držitelkou Ceny Thálie za roli Odetty-Odilie v Labutím jezeře (a ještě čtyřikrát byla na Thálii nominována) a držitelkou ceny Philip Morris Ballet Flower Award pro nejlepšího baletního umělce v České republice za rok 1996. Více ze životopisu na stránkách NDB zde. „Jana Přibylová v roli Medory (Korzár) znovu potvrdila neotřesitelnost své pozice v brněnském baletu,“ napsal například Saša Hrbotický v Hospodářských novinách dne 13. 4. v roce 2005. „Dívčí zjev se u ní snoubí s největšími záludnostmi tance na špičkách a fascinující rychlostí piruet…“
Slavnostní večer pro Janu Přibylovou je zároveň slavnostním zahájením nové sezony 2014/2015 Národního divadla Brno. Co říkají o Janě Přibylové její kolegové: Karel Littera, emeritní sólista, držitel Ceny Thálie, kolega:
„Dávno již netančím…. Takže vzpomínky na vše blednou… Rozhodně ale nevybledly ty na jevištní partnerství s Janou. Byla moje Odetta, Giselle, Esmeralda, Julie… Její Julie mi pomohla k Thálii, já na oplátku zase přebíral tu její za Odettu-Odílii, když byla na turné ve Španělsku. Je to výjimečný člověk, baletní osobnost s velkým O, profesionál a neskutečný dříč! To obdivuji nejvíc, silnou vůli, disciplinu a cílevědomost. Samozřejmě mimo její krásné oč a okouzlující úsměv… Manžel Petr promine…“

„S Janou jsme snad celoživotní kamarádi. Když se sejdeme, trvá nám dva dny i déle, než se přestaneme smát. Jana je velký smíšek, i když to tak na první pohled nevypadá. Pořád si ze mě dělá legraci. Před lety nám Mistr Ogoun hrozil: vyrazím vás ze sálu! Vraťte se, až se dosmějete. A touto cestou bych jí chtěl něco vzkázat. Můžu? Jano, nepij mi už na sále moje kafe!“
Zdeněk Prokeš, dlouholetý šéf brněnského baletu, choreograf:
„S Janou Přibylovou mám spojené vlastně celé mé brněnské angažmá. Jedna z jejích prvních rolí byla Širín v baletu Legenda o lásce A. Melikova v roce 1989 – což byla moje první choreografie v Brně a v mém posledním brněnském baletu z roku 2006 na hudbu Ravelovy Pavany za mrtvou infantku ztvárnila Marii – roli úspěšné primabaleriny, která se loučí se svou kariérou …,“ to jsou slova Zdeňka Prokeše, dlouholetého a dnes bývalého šéfa Baletu NDB a taky ředitele NDB. „Již od počátku jsem si uvědomoval její výjimečný talent, smysl pro čistotu stylu a formy a plastičnost jejího jevištního projevu. A během těch mých brněnských 17 let to byla každodenní setkávání: pracovní, lidská a přátelská naplněná vzájemnou úctou. Velmi mě obohacovala naše spolupráce, která byla tvůrčí a kde Jana mohla uplatnit své zkušenosti a pravdivý herecký projev, na kterém mi velmi záleželo. Z těch několika dalších společných inscenací (např. Natalie aneb Švýcarská mlékařka v r. 1993 nebo Veselá vdova v r. 2000), vzpomínám hlavně na její Julii, ve které dosáhla vysoko a uplatnila v ní celou škálu tanečního a hereckého mistrovství. A především s obdivuhodným zaujetím tuto roli tančila od premiéry až po derniéru uctihodných 16 let. V těch setkáních „mimo sál“ mám na Janě Přibylové rád její neokázalost, skromnost, obětavost a pokorné plnění celoživotního poslání. Taneční kariéra je nešťastná v tom, že po tom velkém umění nic nezůstane, než pár fotografií, videozáznamů a vzpomínek pamětníků, kteří také za čas zmizí ... Těší mě ale vědomí, že Jana bude dál uplatňovat své bohaté zkušenosti v roli baletního mistra.“ Zdroj: NDB
Josef Herman
Milé dámy,papír, net, podcast, blog a cokoli dalšího si vymyslíte, to jsou přece jen média sloužící komunikaci v té…
Přestat se zdržovat nesmysly aneb Co s kritikou v éře nových médií