ND Brno zahájí sezonu galavečerem pro Janu Přibylovou

31. 7. 2014 zprávy

Dlouholetá sólistka Baletu ND Brno Jana Přibylová se rozloučí se svou taneční kariérou. Její nejbližší – spolupracovníci – jí připravili večer s názvem Révérence Janě Přibylové. V Janáčkově divadle se sejdou bývalí i současní členové baletu, také choreografové a v neposlední řadě samozřejmě diváci, aby Janě vzdali hold. Jak, to je prozatím tajemstvím, které bude odhaleno až 14. září, kdy se představení koná.
Jana Přibylová své umění rozdávala dlouhá léta na nejvyšší úrovni. Do brněnského baletu nastoupila v roce 1989 a působí v něm dodnes. V současnosti jako baletní mistr. Nastudovala téměř stovku rolí ve více než sedmdesáti inscenacích, např. Odettu-Odilii v Labutím jezeře, Marii Stuartovnu ve stejnojmenném baletu Libora Vaculíka, Julii v Romeovi a Julii… Jen tuto poslední roli tančila s úspěchem 16 let. „Jana je neuvěřitelná, zraje jako víno,“ řekl o ní kdysi choreograf Robert Strajner, když viděl právě její Odettu-Odilii v Labutím jezeře, které v Brně nastudoval. Jana Přibylová je držitelkou Ceny Thálie za roli Odetty-Odilie v Labutím jezeře (a ještě čtyřikrát byla na Thálii nominována) a držitelkou ceny Philip Morris Ballet Flower Award pro nejlepšího baletního umělce v České republice za rok 1996. Více ze životopisu na stránkách NDB zde. „Jana Přibylová v roli Medory (Korzár) znovu potvrdila neotřesitelnost své pozice v brněnském baletu,“ napsal například Saša Hrbotický v Hospodářských novinách dne 13. 4. v roce 2005. „Dívčí zjev se u ní snoubí s největšími záludnostmi tance na špičkách a fascinující rychlostí piruet…“
Slavnostní večer pro Janu Přibylovou je zároveň slavnostním zahájením nové sezony 2014/2015 Národního divadla Brno. Co říkají o Janě Přibylové její kolegové: Karel Littera, emeritní sólista, držitel Ceny Thálie, kolega:
„Dávno již netančím…. Takže vzpomínky na vše blednou… Rozhodně ale nevybledly ty na jevištní partnerství s Janou. Byla moje Odetta, Giselle, Esmeralda, Julie… Její Julie mi pomohla k Thálii, já na oplátku zase přebíral tu její za Odettu-Odílii, když byla na turné ve Španělsku. Je to výjimečný člověk, baletní osobnost s velkým O, profesionál a neskutečný dříč! To obdivuji nejvíc, silnou vůli, disciplinu a cílevědomost. Samozřejmě mimo její krásné oč a okouzlující úsměv… Manžel Petr promine…“

Ivan Příkaský, emeritní sólista, držitel Ceny Thálie, kolega:
„S Janou jsme snad celoživotní kamarádi. Když se sejdeme, trvá nám dva dny i déle, než se přestaneme smát. Jana je velký smíšek, i když to tak na první pohled nevypadá. Pořád si ze mě dělá legraci. Před lety nám Mistr Ogoun hrozil: vyrazím vás ze sálu! Vraťte se, až se dosmějete. A touto cestou bych jí chtěl něco vzkázat. Můžu? Jano, nepij mi už na sále moje kafe!“

Zdeněk Prokeš, dlouholetý šéf brněnského baletu, choreograf:
„S Janou Přibylovou mám spojené vlastně celé mé brněnské angažmá. Jedna z jejích prvních rolí byla Širín v baletu Legenda o lásce A. Melikova v roce 1989 – což byla moje první choreografie v Brně a v mém posledním brněnském baletu z roku 2006 na hudbu Ravelovy Pavany za mrtvou infantku ztvárnila Marii – roli úspěšné primabaleriny, která se loučí se svou kariérou …,“ to jsou slova Zdeňka Prokeše, dlouholetého a dnes bývalého šéfa Baletu NDB a taky ředitele NDB. „Již od počátku jsem si uvědomoval její výjimečný talent, smysl pro čistotu stylu a formy a plastičnost jejího jevištního projevu. A během těch mých brněnských 17 let to byla každodenní setkávání: pracovní, lidská a přátelská naplněná vzájemnou úctou. Velmi mě obohacovala naše spolupráce, která byla tvůrčí a kde Jana mohla uplatnit své zkušenosti a pravdivý herecký projev, na kterém mi velmi záleželo. Z těch několika dalších společných inscenací (např. Natalie aneb Švýcarská mlékařka v r. 1993 nebo Veselá vdova v r. 2000), vzpomínám hlavně na její Julii, ve které dosáhla vysoko a uplatnila v ní celou škálu tanečního a hereckého mistrovství. A především s obdivuhodným zaujetím tuto roli tančila od premiéry až po derniéru uctihodných 16 let. V těch setkáních „mimo sál“ mám na Janě Přibylové rád její neokázalost, skromnost, obětavost a pokorné plnění celoživotního poslání. Taneční kariéra je nešťastná v tom, že po tom velkém umění nic nezůstane, než pár fotografií, videozáznamů a vzpomínek pamětníků, kteří také za čas zmizí ... Těší mě ale vědomí, že Jana bude dál uplatňovat své bohaté zkušenosti v roli baletního mistra.“ Zdroj: NDB