
V ději se autorky konfrontují i se společností, u toho však nezůstávají. Ústřední dramaturgický zvrat v představení i zvrat v životě „Válovek“ je, že po „letech společného soužití a tvorby jedna ze sester zemřela a té druhé trvalo osm let, než začala znovu malovat, než si zvykla sama na sebe, na sebe, jaká je teď… skutečně sama.“
O další dojmy z inscenace se s námi jako divák podělil mim Alexej Byček: „Butó nebo klaunérie? Je v tom všechno, a ne jako slátanina, nýbrž citlivá intuitivní koncepce. Hudební podkres a písně Jany Kozubkové, industriální pocit, který navozuje Teatro NoD, vše ku prospěchu atmosféry inscenace. A snad i její pravdivosti – vždyť „Válovky“ strávily část života v továrnách, jejichž prostředí je inspirovalo. Představení má opravdu co říct o šířce vesmíru i o obyčejném užívání si. Autorské trio žen, inspirované sesterským duem, předčilo, o co se nejeden muž (nejen) na divadle snažil. Najdete zde skvělé herecké výkony, tragikomické osudy, fóry i pár hodnotných myšlenek.“ Inscenace měla premiéru 5. 12. 2012. Více: http://nod.roxy.cz/program?id=362
Josef Herman
Milé dámy,papír, net, podcast, blog a cokoli dalšího si vymyslíte, to jsou přece jen média sloužící komunikaci v té…
Přestat se zdržovat nesmysly aneb Co s kritikou v éře nových médií