V pátek 18. listopadu bude mít na scéně Národního divadla v Brně - v Mahelově divadle - premiéru nové nastudování baletu Giselle. Nesmrtelné romantické dílo skladatele Charlese Adolpha Adama ožije v rekonstrukci choreografa Roberta Strajnera podle původní koncepce Jeana Corralliho a Julese Perrota. Pro inscenaci vytvořil scénu Daniel Dvořák, kostýmy Roman Šolc, orchestr Janáčkovy opery diriguje Pavel Šnajdr. Tématem baletu z roku 1841 (napsaného v rekordně krátkém čase jednoho měsíce) byl příběh o vílách uveřejněný ve sbírce Heinricha Heineho K dějinám novější krásné literatury v Německu (1833), v r. 1836 vydané jako Romantická škola. H. Heine zde v části Duchové živlů vypráví legendu tradující se v jižním Rakousku, v okolí Rýna, podle Ilsy i v Harzu o nevěstách, které zemřely vpředvečer svatby, proměnily se ve víly a důvěřivého člověka utrápily k smrti. Snad jde původně o slovanskou pověst (jsou to území obývaná do 6. století Slovany). Giselle nese silné atributy romantického baletu - střet reálného a nadpřirozeného světa (typické „bílé“ jednání vil), tragického hrdinu, dojemný příběh… Poprvé byla uvedena v Théatre de l°Académie Royale de Musique (Paris Opéra) 28. června 1841. Libreto napsal Théophile Gautier s pomocí Jules-Henri Vernoy de Saint Georgese, choreografy byli Jean Coralli a Jules Perrot, Giselle tančila Carlotta Grisi, Alberta Lucien Petipa, scénu navrhl Pierre Ciceri a kostýmy Paul Lormier. Postupně Giselle viděli v Londýně (1842), Petrohradě a Miláně (1843), americkém Bostonu (1846), Petrohradě a Moskvě (1848). Vedle dalších měst i v Praze (s Dánkou Lucille Grahn, 1850). Nově vypěstovaná růže dostala její jméno, šaty měly střih a modrou barvu a la Giselle, balet dal podnět i k viktoriánskému popěvku „Ah No! You ll Not Forget Me". Paříž si ji připomněla ještě v r. 1868. Teprve po dalších šestnácti letech ji v Petrohradě inscenoval Marius Petipa. Oživil ji v duchu prvních inscenátorů, a tato verze je přejímána dál jako tradiční, s trojicí choreografů, k nimž se noví tvůrci odkazují: Coralli - Perrot - Petipa. V českých zemích si Giselle získávala oblibu publika jen pozvolna. Snad to bylo způsobeno absencí baletní tradice, snad nerespektováním původní choreografické předlohy nebo možná i tím, že nebyla k dispozici ideální představitelka titulní role. V pražském Národním divadle uvedl Giselle se značným zpožděním Augustin Berger (1886), patrně pro svoji ženu Giuliettu Paltrinieri, která tančila Giselle. Dočkala se jedenácti repríz, další nastudování následovalo až za Achille Viscusiho roku 1909, v meziválečném období se rekonstrukce chopila také Jelizaveta Nikolská se sedmi reprízami roku 1939. Po válce byla Giselle uvedena v řadě měst s baletními soubory: Košice, Bratislava, Ostrava, Olomouc, Liberec, Ústí nad Labem a Brno. V Praze ji v roce 1969 inscenoval Jiří Blažek a jeho verze se na repertoáru udržela až do roku 1994 (nové nastudování 1966) a úplně poslední ve verzi anglického choreografa Christophera Hampson. Na brněnské jeviště se Giselle protančila až koncem 60. let minulého století, kdy ji zde poprvé uvedl choreograf Miroslav Kůra (1968). V živé paměti diváků zůstala dlouho inscenace Jiřího Blažka z roku 1983 s nezapomenutelnou éterickou balerínou Soňou Zejdovou-Hanzlovskou v titulní roli.
Zdroj: ND Brno
V pátek 18. listopadu bude mít na scéně Národního divadla v Brně - v Mahelově divadle - premiéru nové nastudování baletu Giselle. Nesmrtelné romantické dílo skladatele Charlese Adolpha Adama ožije v rekonstrukci choreografa Roberta Strajnera podle původní koncepce Jeana Corralliho a Julese Perrota. Pro inscenaci vytvořil scénu Daniel Dvořák, kostýmy Roman Šolc, orchestr Janáčkovy opery diriguje Pavel Šnajdr.
Kata Zagorski
Akému tancu Star Dance službu dělá či nedělá? Súčasnému? Tomu pravému? Umeleckému? No ja len, že tanec nie je nejaký……když kýč tančí