Novou ředitelkou Taneční konzervatoře hl. m. Prahy je Pamela Morávková

Dobrý den, podle archivu ND tančila paní Morávková v divadle Absolventský koncert Hudební a taneční školy v roce 1987/1988 a v roce 1988/1989, tedy 2 školní představení. V jednom představení tančila Indický tanec a ve druhém variaci Víly.

Dobrý den, rodné jméno je dle knihy Cesty k tanečnímu a baletnímu mistrovství Pamela Méhešová (rok ukončení studia1989).

Ano, změna je dobrá, když se ví proč, co se očekává a co je možné a co je nadále jen ve vizích přacích. Asi je dobré to vyhodnocení nejen řádně provést, poděkovat nejen ze slušnosti (je-li za co a to asi určitě je) a říct tu vizi a mít tu šanci to zkusit jinak. Od čistého stolu to nejde, třeba pojmenovat a začít, to není na 100 dnů, to je na léta ... To není jen o dětech a rodičích a nepotkávajících se snech v době od pěti do dvaceti let, to je generační přístup ve vizi být co nejlepší v tom, že vrcholová cesta by měla mít i podmínky ze strany špičkové státní instituce a to nejen v duchu zatížení těch sto a více dotčených rodin a příbuzných, ale i ze strany školy takové, jejího zázemí, vedení, velmi kvalitního pedagogického a provozního vedení tak, aby se někde potkalo ... Děti se nerodí jen v genech baletních v kombinaci s vrcholovým sportem a zázemím v rodině a vcelku s tím, co je jim nabídnuto pro profesionální kariéru, která je ale srovnatelná se zátěží ne z nesrovnatelné minulosti, ale ze současnosti a možnosti prožít část života v této vyjímečné kombinaci. Ale život se žije i dál po 40 letech a je nutno volit i takový přístup, který by umožnil žít dále i za adekvátních podmínek nejen těla, ale i duše, vztahů, rodiny a jinak podobně jako jiné profese ... Kdo to chce zkusit nyní i jinak, nechť si to uvědomí již od začátku s hlavou vzpřímenou a jasnou vizí a život této změny ukáže, zda je to usilování správným směrem - přál bych to všem účastníkům tohoto pokusu s tím i něco udělat i kdyby o kousek jinak ...
Přál bych mít i kus odvahy k tomu, poděkovat za to minulé a nezapomenout, kdo a jaký přínos zde jednoznačně bylo možné vysledovat v době minulé v těch stovkách absolventů a jejich života, proměněných snů do skutečnosti a pocitů vrytých do kilometrů čtverečných popsaného od špiček do baletizolu - a nejen ze slušnosti ... Odborná veřejnost radši mlčí, ale snad se najde čas a odvaha i jinak, ale děkovat a i nezávisle posoudit by se asi mělo též umět, když se chce měnit ...

Opravdu je potřeba je změna. Proč ty děti ,které chtějí být primablerinami být nemohou? Kdo je to oprávněn říci ? Kromě konzervatoří existuje ještě spoustu baletních škol .Některé děti z těchto škol vyhrávají mezinárodní soutěže a získávají stipendia v zahraničí. Svět je kulatý a má 4 světové strany . Divadel je spousta a šance jsou veliké ,pokud dítě má na balet postavu a hodně se snaží ,tak se úspěch dostaví . Nevěřil jsem tomu ,že je možno získat roli již v 11 letech do baletu Louskáček , který režíruje kanadský režisér. Moje dcera mne o tom přesvědčila. To ještě nestudovala konzervatoř. Po absolvování studia by se měly šance zvýšit . Pokud ředitelka tvrdí ,že šance být primabelerinou mají pouze ti nejlepší a ti ostatní nemají šanci ,tak nevěří instituci ,kterou řídí.

Student i rodiče by určitě měli dostat nejlepší upřímný odhad toho, jaká je reálně šance, že se v oboru prosadí. O tom, že někdo nemůže být primabalerína totiž nakonec rozhoduje divák. Když se letos dokáže tancem uživit nějaký počet lidí a dítě se mezi těch top N bude dostávat opravdu těžko, tak je fér to rodičům říct... ...samozřejmě, že svoje nižší pohybové nadání může kompenzovat nějak jinak a samozřejmě, že pro některé studenty bude tahle cesta i tak nejlepší možnost, ale budoucnost je dlouhá a nejistá, což dělá z velice brzké úzké specializace (jakou tanec vyžaduje) dost velké riziko, které je potřeba důkladně zvážit oproti ostatním možnostem.

Jiná věc ale je, že by školství skutečně mělo fungovat výhradně na principu uspokojování poptávky. Ne až tak dávno jsme si vyzkoušeli, že centrálně naplánovat se nedá ani výroba základního zboží pro potřeby uzavřené ekonomiky, tak si nehrajme na to, že nějaká centrální plánovací komise bude schopna předpovědět, jaké obory budou potřeba za 30 let v neustále se proměňujícím globalizovaném světě. Nemluvě o tom, že studenti často mají o ideální přípravě diametrálně odlišné představy, než úředník ve svých tabulkách (typicky SOŠ vs gymnázia jako příprava na VŠ).